Turek našel klíč k lexu Babiš. Kritici už slyší skřípění pojistek státu

Poslanci navrhli změny lexu Babiš. Kritici varují, že pojistky střetu zájmů mohou projít zásadní dietou navždy.

Server Aktuálně.cz s odkazem na své interní zdroje upozornil na návrh novely zákona o střetu zájmů, pod kterým jsou podepsáni Filip Turek (Motoristé), Radek Vondráček a David Pražák z ANO a Marie Pošarová ze SPD. Podle předkladatelů má novela odstranit právní nejasnosti a zpřesnit pravidla. Jenže podle advokáta Aleše Rozehnala nejde o kosmetickou úpravu několika paragrafů, ale o zásah, který může převrátit samotnou logiku současného systému ochrany před střetem zájmů.

Když politikům někdo řekne slovo „zpřesnění“, bývá rozumné preventivně zkontrolovat peněženku, státní rozpočet i nouzové východy. Právě pod nálepkou technické úpravy totiž často přicházejí změny, které jsou tak nenápadné, až po jejich schválení člověk zjistí, že dům stojí pořád stejně, jen zmizely nosné zdi.

Současný lex Babiš vznikl na jednoduché myšlence. Stát nemá být bankomatem pro firmy propojené s vrcholnými politiky. Zákon proto neřeší pouze konkrétní podpis pod konkrétní dotací. Snaží se omezit už samotnou situaci, kdy se v jedněch rukou koncentruje významná politická moc a zároveň rozsáhlý ekonomický vliv.

Advokát Aleš Rozehnal právě v tomto vidí hlavní problém navrhované novely. Podle něj totiž mění samotný princip zákona.

Namísto systémového pohledu na střet zájmů se vrací k mnohem užšímu pojetí, které sleduje hlavně jednotlivé rozhodovací procesy. Jinými slovy: pokud se přestane řešit celek a začne se řešit pouze konkrétní podpis na konkrétním papíře, může být najednou všechno v pořádku. Alespoň na první pohled.

Když vláda najednou připomíná osamělé ostrovy

Největší pozornost budí změna pravidel pro dotace a veřejné zakázky. Dnes platí, že firma člena vlády nesmí čerpat státní dotace ani získávat veřejné zakázky. Novela by zákaz omezila pouze na resort, který daný politik přímo řídí.

Teorie předkladatelů zní poměrně jednoduše. Ministr zemědělství by nemohl čerpat podporu ze svého ministerstva, ale mohl by se ucházet o prostředky z jiných resortů. Podle zastánců návrhu je to logické, protože ministr přece nerozhoduje o všem všude.

Rozehnal však upozorňuje, že vláda nefunguje jako skupina náhodných turistů čekajících na autobus. Jde o kolektivní orgán, jehož členové společně schvalují rozpočty, určují priority státu, podílejí se na legislativě a spolurozhodují o fungování veřejné správy. Představa, že jednotlivá ministerstva existují ve vzájemném vakuu, podle něj neodpovídá politické realitě. Právě zde se střetávají dva pohledy na fungování moderní demokracie. Jeden tvrdí, že problém vzniká až ve chvíli, kdy politik přímo ovlivní rozhodnutí ve prospěch vlastní firmy. Druhý upozorňuje, že riziko vzniká už samotným propojením ekonomické a politické moci. A právě druhý přístup byl dosud základem lexu Babiš.

Ironie celé debaty spočívá v tom, že čím větší je vliv vrcholného politika, tím obtížnější bývá jeho přesné změření jedním podpisem. Moc totiž často nefunguje jako razítko. Funguje jako prostředí. A prostředí bývá v politice mnohem mocnější než jednotlivé formuláře.

Skutečný majitel aneb když se slova zmenší a dopady vyrostou

Další významná změna se týká nahrazení pojmu „ovládající osoba“ termínem „skutečný majitel“. Na první pohled jde o technický detail, který většina občanů přeskočí podobně rychle jako návod k nové pračce.

Podle Rozehnala ale nejde o drobnost. Pojem skutečný majitel je užší než dosavadní definice ovládající osoby. V praxi tak mohou existovat lidé s velmi významným vlivem na fungování firem, na které by se nová omezení už nevztahovala.

Právník proto upozorňuje, že nejde o jednu izolovanou úpravu. Podle jeho názoru vytváří novela soubor změn, které všechny směřují stejným směrem – k výraznému oslabení současných pravidel.

Kritici proto mluví o faktické likvidaci lexu Babiš. Srdečně gratulujeme! Zastánci naopak tvrdí, že odstraňují právní nejasnosti a zpřesňují zákon. Česká politika tak opět nabízí oblíbenou disciplínu: dva tábory sledují stejný text a každý v něm vidí úplně jinou budoucnost.

Do celé debaty vstupuje i osoba Filipa Turka. Pro poslance Motoristů jde patrně o nejvýznamnější legislativní iniciativu od jeho vstupu do Poslanecké sněmovny. To samo o sobě přitahuje pozornost, protože dosavadní statistiky ukazují, že mezi nejaktivnější zákonodárce rozhodně nepatřil. Pod návrhem zákona byl dosud podepsán pouze jednou a jeho účast při hlasování se podle údajů sněmovny pohybovala kolem 69 procent. Právě kvůli docházce čelil v minulých měsících kritice. Sám však argumentoval, že někteří členové vlády vykazují ještě nižší účast. Česká politika tak znovu otevřela starou soutěž o to, kdo byl méně přítomen, zatímco veřejnost mezitím čeká hlavně na odpověď, co přesně navrhované změny udělají s pravidly střetu zájmů.

A právě zde zůstává největší otázka. Má být zákon pojistkou proti samotné možnosti střetu zájmů, nebo pouze proti jeho nejviditelnějším projevům? Odpověď rozhodne o mnohem víc než o několika odstavcích legislativního textu. Rozhodne o tom, zda budou bezpečnostní zábrany kolem propojení politiky a byznysu připomínat betonovou zeď, nebo jen ceduli s nápisem „Prosíme, nevstupujte“.

A jak bývá v české politice zvykem, právě ve chvíli, kdy se začne debatovat o zábranách, objeví se někdo s návrhem, že by byly mnohem praktičtější bez některých částí.

Použité zdroje: Aktuálně.cz, FaktHusty.cz