Úslužný předklon před kmotrem: Jak se elitní ex-žalobce změnil v uctivého sluhu
Když se potká právo s mocí v garáži, i bývalý nekompromisní prokurátor najednou zapomene na páteř a trénuje hluboký úklon.
O tom, že hranice mezi světem spravedlnosti a světem vlivných hráčů ze zákulisí je tenčí než papír na rozsudku, informoval portál Novinky.cz. Ten ve své reportáži, opírající se o důvěryhodné interní zdroje (které ví Bůh) a dřívější zjištění, zachytil fascinující divadlo. Je až dojemné sledovat, jak se někdejší postrach zločinců dokáže v přítomnosti správného člověka proměnit v pokorného čekatele na audienci, a to vše pod dohledem skrytých kamer, které nemají pochopení pro soukromé etudy vděčnosti.
Scéna jako z filmu o kmotrech se odehrála v podzemních garážích pražského Myšák Gallery, kde má své kanceláře Roman Janoušek.
Hlavním hrdinou tohoto pohybového divadla nebyl nikdo jiný než bývalý vojenský prokurátor a elitní advokát, který dříve s oblibou hřímal o morálce. Realita všedního dne však ukázala, že když přijíždí Porsche s mužem, který kdysi „řídil Prahu“, jdou veškeré dekóry stranou a nastupuje čistá, nefalšovaná úcta vyjádřená úhlem hřbetu.
Od obžalob k pokornému čekání u luxusního vozu
Jakmile se otevřely dveře luxusního vozu, bývalý strážce zákona se nezmohl na víc než na hlubokou poklonu. Nešlo o ledajaké kývnutí hlavou, ale o rituální projev loajality, který v dnešní době působí jako zjevení z dob feudalismu. Je fascinující, jakou moc mají peníze a vliv na svalovou soustavu člověka – ztuhlá záda se náhle stávají pružnými a sebevědomý výraz tváře nahrazuje maska nejvěrnějšího sloužícího, který jen čeká na pokyn svého pána.
Tento výjev je o to pikantnější, že se odehrává v kulisách hlavního města, kde se podobné schůzky stávají legendami. Zatímco běžný občan by čekal, že právní kapacity budou zachovávat jistý odstup, zde jsme svědky naprosté symbiózy. Skrytá kamera zaznamenala každý detail této servility, která jasně definuje, kdo v tomto vztahu drží otěže a kdo jen s vděkem přijímá drobky pozornosti u kapoty drahého auta. Vztah mezi těmito dvěma muži není žádnou novinkou, ale vidět jej v přímém přenosu s takovou intenzitou je pro diváka skutečným zážitkem. Ex-prokurátor, který by teoreticky měl reprezentovat integritu, se zde prezentuje jako submisivní článek řetězce, který končí u Janouškových polobotek. Je to smutná satira na téma nezávislosti justice a jejích protagonistů, kteří v civilu ztrácejí veškerý ostych a důstojnost.
Když se morálka rozpustí v šeru podzemních garáží
Hovory v garážích bývají krátké, ale výstižné. Zatímco Janoušek působí dojmem člověka, který je na podobné projevy zbožštění zvyklý, jeho protějšek se snaží každým pohybem dokázat svou užitečnost. Není třeba slov, stačí řeč těla. Ta jasně říká: „Jsem zde, abych sloužil, a jsem poctěn, že mě vůbec vnímáte.“ Je to tvrdá lekce z reality pro každého, kdo by snad ještě věřil na rovnost před zákonem či stavovskou čest.
Kritici mohou namítat, že jde o soukromé setkání, ale v momentě, kdy se v jednom záběru potká historie prokuratury s historií politického lobbingu nejhrubšího zrna, končí veškeré soukromí. Je to veřejný zájem par excellence. Tato garážová diplomacie ukazuje, jak se tvoří dohody, které nepotřebují razítka, ale stačí jim vzájemné pochopení a jeden pořádně hluboký předklon, aby bylo jasno, kdo je tady šéf. Celý incident jen podtrhuje bizarnost českého prostředí, kde se lidé s temnou minulostí i přítomností těší takové úctě ze strany těch, kteří je měli kdysi pohánět k odpovědnosti. Je to kolotoč marnosti, kde se role prohazují tak rychle, až se z toho točí hlava. Ale v tomto případě je směr jasný – dolů k zemi, přesně tak, jak to předvedl onen uctivý pán u černého Porsche.
Finále této etudy v podzemí skončilo stejně rychle, jako začalo. Janoušek zmizel ve výtahu a jeho obdivovatel zůstal v šeru garáží, pravděpodobně zahřátý pocitem, že byl uctivý dostatečně.
My ostatní jsme díky objektivům kamer získali další důkaz o tom, že satira se v Česku nepíše u stolu, ale odehrává se přímo v terénu, v místech, kam slunce nesvítí, ale kde se o to intenzivněji klaní.
Nezbývá než doufat, že příště bude mít pan ex-prokurátor alespoň s sebou rozvinutý červený koberec, aby jeho výkon byl kompletní a odpovídal standardům, které si tyto „elity“ samy nastavily. Do té doby nám musí stačit tento obrazový materiál, který vypovídá o stavu naší společnosti víc než tisíc politických debat v televizi. Pravda je totiž v garáži a má velmi ohebnou páteř.
