V Česku je KGM Grand Musso: pick-up za milion, korba na paletu, tah 3,5 t

Pick-upů ubývá a zdražují. Grand Musso přijíždí s dieselem 2,2, automatem a tahem 3,5 t, bez zbytečných okras. Překvapí kabinou!!!

Téma rozebral i magazín autickar.cz a opřel se přitom o vlastní zjištění, interní podklady a ověřitelná data z testu. V praxi je to důležité, protože u pracovních aut se často mluví v superlativech, ale měří se hlavně tím, co skutečně odvezou a jak se chovají pod zátěží. Zároveň je fér říct, že dnešní trh už nepřipomíná dobu, kdy byl pick-up běžný pracovní nástroj na každém rohu. Teď se z něj občas stává až drahá disciplína, která se tváří nenápadně, ale peněženku testuje bez slitování. A právě proto stojí za pozornost každé auto, které se nesnaží být pozlátkem, nýbrž nástrojem.

Na českém trhu pracovních pick-upů v posledních letech znatelně ubylo aut, která dřív tvořila samozřejmou nabídku. Podle testu za tím stojí kombinace emisních limitů, homologací a obecně obtížnějšího splnění dnešních předpisů u velkých pracovních vozů. Výsledek je nepříjemně jednoduchý: některé modely z ceníků postupně zmizely a zůstala po nich hlavně paměť řidičů a staré zkušenosti z provozu. Jmenovitě se z českého trhu vytratily Mitsubishi L200, Renault Alaskan nebo Nissan Navara, což je informace, která se v praxi pozná rychleji než v debatě u kávy. A když zmizí konkurence, ceny se obvykle nezačnou chovat skromně.

Když se dnes člověk rozhlédne po tom, co lze oficiálně koupit, výběr se smrskne na pár stálic. Test zmiňuje zejména dvojici Ford Ranger a Volkswagen Amarok a k nim Isuzu D-Max, čímž se nabídka víceméně uzavírá. Tahle auta lákají šířkou výbav a motorizací, jenže současně přinášejí ceníkovou realitu, která už nepůsobí „lidově“.

V téhle situaci je každý alternativní přístup zajímavý, protože přináší tlak na poměr hodnoty a ceny, ne jen na image. A přesně tady se KGM snaží hrát jinou hru než „podívejte, jak vypadám“.

Grand Musso není na silnicích úplná novinka, jen se o něm nemluví tak nahlas jako o mainstreamu. Autickar.cz připomíná, že pod původní značkou SsangYong bylo možné tento vůz potkávat už zhruba od roku 2018. Základní koncept je klasický: velký rámový pick-up, u kterého se zázraky vymýšlejí těžko, protože fyzika i účel jsou dané. Vypadá přesně tak, jak má takové auto vypadat, a nesnaží se to maskovat elegantními výmluvami.

A tím si vlastně trochu ulehčuje práci, protože se nepřetvařuje.

Když z trhu zmizí pracanti

Po stránce vzhledu nejde o vůz, který by šokoval, spíš o auto, které se drží osvědčeného tvarosloví. Test popisuje masivní čelní masku, která trochu připomíná americkou školu, a v konkrétním případě i takzvaný black paket. Zmíněný béžový odstín Sand v textu působí jako detail, který pobaví, protože evokuje spíš dálky než cestu na stavbu za městem.

Na druhou stranu barva je přesně ta věc, u které se lidé dokážou hádat i bez toho, aby se pohnuli z parkoviště. Podstatnější je, že proporce a celková stavba odpovídají tomu, co kupující v této třídě čeká.

Užitková stránka se u pick-upu netestuje podle póz, ale podle korby a její použitelnosti. Autickar.cz výslovně uvádí, že na korbu bez problémů naložíte europaletu, což je praktická informace, ne marketingová metafora. Z toho plyne jednoduchý závěr: tady se počítá s reálnou prací, ne s rekvizitou, která má jen dobře vypadat na fotce. Pro řadu lidí je to zásadní, protože v pracovním provozu se „skoro“ nepočítá a „nějak to tam nacpeme“ bývá drahý sport. A když má auto dělat službu, musí být prostor základní výbavou, ne příplatkovou iluzí. Testovaný kus měl korbu zakrytou nástavbou, která podle popisu vytváří až „kombíkový“ dojem. Je to praktické v tom, že náklad je v suchu a mimo oči kolemjdoucích, což se v běžném životě počítá víc, než si člověk přizná. Zároveň se tím ale zhoršuje přístup, což je přesně ten kompromis, který se pozná ve chvíli, kdy spěcháte a nechcete řešit další kroky navíc. Autickar.cz konkrétně zmiňuje, že otevření vyžaduje malý klíček a postupné odemykání horního skla, spodní části a teprve potom čela korby. Není to drama, jen to není řešení pro ty, kdo chtějí „jedním pohybem a hotovo“. A u pracovního auta se i takové drobnosti umí vracet každý den.

Tahle část je dobrým příkladem, jak vypadá realita mimo prospekty. V reklamě bývá všechno rychlé, hladké a okamžité, jenže skutečný provoz má klíče, zámky a ruce od práce. Kdo vozí věci často, začne vnímat, že přístupnost je skoro stejně důležitá jako objem. Nástavba dává smysl pro bezpečí nákladu, ale bere něco z komfortu manipulace, a to je poctivá rovnice. V tom je test přínosný, protože popisuje konkrétní postup, ne jen obecný dojem. A čtenář si může sám říct, zda mu takové řešení sedí.

Kabina, která nechce být jen „plastové náčiní“

Interiér podle testu jasně přiznává pracovní zaměření, jenže zároveň překvapí dojmem z materiálů a zpracování. Autickar.cz píše, že celek působí hodnotněji, než by člověk čekal na první dobrou, což je u užitkového auta důležitý signál. Nejde o luxus, spíš o to, že kabina není trestem za to, že potřebujete korbu. V praxi totiž řidič tráví v autě hodiny a rozdíl mezi „vydržím to“ a „je mi tu dobře“ se časem násobí. A tady se zdá, že vůz míří spíš k druhé možnosti. Výbava umí v téhle třídě překvapit i drobnostmi, které by dřív působily nepatřičně. Test zmiňuje ventilovaná sedadla, což u pracovního pick-upu není samozřejmost a v horku to není rozmar, ale čistá úleva. Autickar.cz zároveň popisuje, že sedadla jsou dostatečně široká a pohodlná i pro větší postavy, což je věc, kterou tabulka parametrů nikdy nevysvětlí. V reálném životě to znamená méně únavy a méně toho tichého „kdy už budu venku“. A jestli to zní jako detail, stačí jeden dlouhý týden v provozu a detail se změní v hlavní téma.

Prostor v kabině je u takového auta často podceňovaný, protože pozornost jde automaticky ke korbě. Autickar.cz ale uvádí, že vzadu se bez problémů usadí dva dospělí a interiér působí vzdušně a nenuceně.

To je důležité pro každého, kdo nechce mít pick-up jen jako sólové nářadí, ale i jako auto pro posádku. Velké auto má být velké i uvnitř, jinak je to jen velká fasáda. A tady to podle popisu sedí. Palubní deska má být částečně obšitá kůží nebo koženkou a celek působí bytelně a fortelně, jak test doslova naznačuje. To je typ dojmu, který se projeví tím, že nic nevrže, nic se netváří jako provizorium a řidič nemá pocit, že sedí v dočasném řešení. Je to pořád pracovní auto, jen ne takové, které by se omlouvalo za každý pohodlnější prvek. A v době, kdy se auta ráda tváří „prémiově“ bez ohledu na realitu, je poctivá bytelná kabina skoro příjemná staromódnost. Navíc se tím snižuje riziko, že se z dlouhé cesty stane zkouška trpělivosti.

V interiéru jsou podle testu dva rozměrné displeje, jeden před řidičem a druhý centrální dotykový. Autickar.cz hodnotí jejich rozlišení i přehlednost pozitivně, což je praktická informace, protože u levnějších řešení bývá čitelnost a logika často první slabina. Zmíněná podpora Apple CarPlay je přítomná, jen přes kabel, což lze číst jako méně pohodlí a současně více stability. U pracovního auta se stabilita obvykle cení víc než efekt, protože výpadky spojení umí zdržovat. A tady test naznačuje, že se dá spolehnout na jednoduché řešení.

Pak je tu část, která je pro novinářský popis typicky vděčná, protože odhalí, co umí být v každodennosti otravné. Autickar.cz uvádí, že vypínání asistenčních systémů nemá samostatné tlačítko ani rychlou zkratku v infotainmentu. Místo toho je potřeba se proklikat menu v přístrojovém štítu pomocí tlačítek na volantu, což zabere čas a energii. V praxi to znamená, že některé věci budete dělat opakovaně, a opakování z malého problému dělá velký. A pokud se auto tváří jako pracant, člověk očekává spíš přímočarost než labyrint.

Hlasitost asistentů je podle testu výrazná a místy přehnaná, což se hezky čte, ale ještě lépe se to prý prožívá.

Autickar.cz popisuje, že při prvním překročení rychlosti měl skoro pocit, jako by se v autě spustil požární alarm, a to je obraz, který si čtenář snadno představí. Důležité je, že nejde o vymyšlenou senzaci, ale o konkrétní zkušenost z testu. V satirické rovině to působí tak, že auto vychovává řidiče hlasitěji než některé autority v životě. A v investigativní rovině je to prostě upozornění: počítejte s tím, že ticho si budete muset zasloužit.

Další drobnost, která v běžném používání umí eskalovat do domácího tématu číslo jedna, je ovládání hlasitosti audia. Test uvádí, že chybí klasické kolečko nebo tlačítko a kromě tlačítek na volantu tu není nic, čím by mohl rádio měnit spolujezdec. To je detail, který není „technická závada“, ale ergonomické rozhodnutí, a právě proto bývá tak nekompromisní. V praxi to znamená, že řidič je jediný správce zvuku, a to z něj dělá člověka s nečekanou mocí. Ironie je v tom, že některé moderní prvky přicházejí s jednodušším hardwarem, ale složitějšími vztahy v kabině. A to je na pick-up až překvapivě sociologická disciplína.

Technika bez cirkusu, ale s tahem

Pohon stojí na kombinaci, která se u pracovních aut nepokouší o revoluce, ale o spolehlivost. Autickar.cz popisuje naftový čtyřválec o objemu 2,2 litru a šestistupňovou automatickou převodovku s hydrodynamickým měničem. Zároveň výslovně zmiňuje, že jde o poctivou techniku bez experimentů, což je u auta do práce vlastně kompliment. Takové řešení obvykle nevzbudí standing ovation na parkovišti, ale může přinést klid v dlouhodobém provozu. A klid je v pracovním autě často cennější než chvíle slávy. Charakter motoru je v testu popsaný jako „tahoun“, nikoli sportovec, a to je důležité rámování. Autickar.cz k tomu přidává konkrétní údaj, že vůz může táhnout až 3,5 tuny na kouli, což je schopnost, která se neobhajuje slovními obraty, ale čísly. Jízdní projev má být rozvážný, klidný a plynulý, přitom ne bez síly, tedy přesně to, co člověk u takového auta chce slyšet. V praxi se tím myslí, že auto netrpí hysterií, když dostane úkol, jen ho odvede. A právě to je rozdíl mezi hračkou a nástrojem. Test zároveň popisuje, že i při plném zatížení zvládá držet svižné tempo na dálnici a nepůsobí dojmem, že by se trápil. To je informace, kterou ocení každý, kdo nechce být s nákladem pojízdnou překážkou, ale ani závodníkem. U pracovního auta je dobré, když se výkon projeví tím, že vás nenechá ve štychu, ne tím, že budete honit sekundy. Autickar.cz mluví o tom, že i s plnou posádkou a naloženou korbou si vůz drží klidné tempo bez zbytečného stresu. A stres je u tahání často první věc, která unaví řidiče dřív než auto.

Spotřeba je v textu popsaná střízlivě, což je pro čtenáře vlastně příjemná změna oproti pohádkám. Autickar.cz rovněž uvádí, že při kombinaci okresních silnic a dálnic se spotřeba pohybovala zhruba kolem jedenácti litrů na sto kilometrů. V kontextu velikosti a hmotnosti vozu je to v testu hodnoceno jako rozumné a má to přinášet i solidní dojezd. Praktický dopad je jasný: časté návštěvy čerpacích stanic nejsou hlavní náplní dne. A pro pracovní režim je to relevantnější než jakákoli stylová póza.

Zajímavý je i popis kultivovanosti motoru, protože u dieselu v pick-upu by část lidí čekala hrubší projev. Autickar.cz píše, že kabina je dobře odhlučněná a do interiéru nepronikají nepříjemné vibrace ani typický „traktorový“ zvuk. To je důležité pro každého, kdo chce auto používat i mimo práci, protože hluk a vibrace umí z běžných cest udělat únavnou rutinu. Podle testu má celek působit klidně a uhlazeně, což je v téhle třídě příjemný bonus. A satira si tu může dovolit jen jemný šťouchanec: někdy je největší luxus prostě ticho.

Podvozek, nosnost a městské uličky

Jízdní vlastnosti v testu nepřekvapují v tom smyslu, že pořád jde o pracovní pick-up, a to je poctivé přiznání. Autickar.cz ale upozorňuje na podstatný detail výbavy: ve vyšší konfiguraci není vzadu klasická listová pera, nýbrž pětiprvková náprava s vinutými pružinami. To se podle textu negativně podepisuje na maximální nosnosti, která má být v této podobě zhruba okolo osmi set kilogramů. Základnější verze s listovými pery mají zvládat tunu nebo i něco přes, což je rozdíl, který může rozhodovat při volbě. A tohle je přesně ten moment, kdy se komfort a užitná hodnota začnou přetahovat o hlavní slovo. Test zároveň říká, že pokud nižší nosnost stačí, sofistikovanější podvozek dává smysl, protože komfort je znatelný. Tady je dobré číst mezi řádky: auto je možné nakonfigurovat tak, aby víc sedělo tomu, kdo vozí lidi a občas něco, než tomu, kdo každý den tahá maximum. To není špatně, jen je potřeba to vědět dopředu, protože později už se to „neodkliká“ v menu. Investigativní poučení je jednoduché: nenechte se ukolébat výbavou a vždy si hlídejte, co to udělalo s nosností. A satirická pointa je, že někdy se nejdražší překvapení schová do zadní nápravy, ne do ceny na billboardu.

S prázdnou korbou podle testu působí vůz trochu nervózněji, i když to nemá být vyloženě nepříjemné poskakování. Autickar.cz dále popisuje, že prázdnou korbu cítíte a komfortem to není žádná idyla, což je u rámových pick-upů známá realita. Současně však zaznívá, že to není nic, co by nešlo zvládnout nebo co by člověka vyloženě obtěžovalo, tedy spíš střízlivý popis než dramatizace.

Je to připomínka, že pracovní auto se nejlíp cítí při práci, ne při předvádění. A kdo čeká pohodlí limuzíny s prázdnou korbou, ten se pravděpodobně spletl už u samotné myšlenky.

Manévrování v úzkých prostorech je další kapitola, kde se nevyplácí předstírat, že velké auto je malé. Autickar.cz uvádí, že vůz má na šířku bezmála dva metry, na délku zhruba pět metrů čtyřicet a rozvor kolem tří metrů dvaceti. V takovém balení se v úzkých ulicích chová spíš jako větší loď, což je přirovnání, které sedí bez přehánění. Test s nadhledem dodává, že velký pracovní pick-up si nikdo nekupuje na projížďky po Staré Praze, a to je věta, která má pravdivé jádro. Satira tu funguje sama: někdy stačí změřit rozměry a humor se dostaví automaticky.

Jakmile ale vůz používáte tak, jak je určený, tedy s nákladem na korbě, podle testu se chování pocitově uklidní. Autickar.cz píše, že podvozek se usadí, jízda je jistější a celek působí příjemněji, což je přesně to, co člověk u pracovního konceptu čeká. V závěru test hodnotí, že auto není nejlepší pick-up na světě, ale přesně ví, čím chce být, a dělá to poctivě. Důležitým argumentem je poměr cena a výkon, přičemž testovaný kus v nejvyšší výbavě vychází zhruba na milion korun včetně DPH a konkrétně je uvedena cena 966 790 Kč. A pokud chcete ještě tvrdší čísla, technická část testu zmiňuje výkon 202 koní a točivý moment 441 Nm, což zapadá do obrazu klidného, ale schopného tahouna.