Zelenskyj ztrácí nervy: Trump slibuje, pak couvá a Kyjev pění vzteky

Ukrajina čeká pomoc, dostává sliby. A když přijde realita, Kyjev zuří a Washington hraje mrtvého brouka. Trpělivost je pryč

Tématu se věnoval zpravodajský portál Novinky.cz s odkazem na ukrajinský list The Kyiv Independent, který popsal, jak se z diplomatického úsměvu stala otevřená slovní přestřelka. Zelenskyj už nehraje hodného partnera. Už nehledá slova. Už je používá jako kladivo.

Ještě nedávno tleskal americkým akcím na Blízkém východě. Dnes? Otočka. Rychlá. Tvrdá. Washington je zaneprázdněný Íránem, diplomacií na vodě a Ukrajina? Odsunutá na vedlejší kolej. Jako nepohodlný host, který se nehodí do programu večera.

Frustrace v Kyjevě roste. Veřejná prohlášení z USA. Nejisté dodávky zbraní. Sliby, které se vypařily rychleji než ranní mlha. „Je jasné, s kým máme co do činění,“ zaznělo z ukrajinských kruhů. Přeloženo: už žádné iluze.

Úsměv skončil, přišla facka slovem

Zelenskyj měl dlouho nervy ze železa. Trpělivost na export. Když Trump vykládal, že Putin přeje Ukrajině úspěch, prezident se jen usmál. Hezky. Diplomaticky. Teď už ne.

Teď mluví naplno. A bolí to. Witkoff a Kushner? Moskva jim voní víc než Kyjev. „Je neuctivé jet do Moskvy a nepřijet do Kyjeva,“ vzkázal bez rukaviček. Překlad: priority Washingtonu jsou jinde.

A J. D. Vance? Ten se chlubí, že USA neposílají zbraně. Zelenskyj kontruje: pokud jste na to hrdí, tak vlastně pomáháte Rusku. Jednoduchá matematika. Nepříjemný výsledek.

Rozkol je vidět i jinde. Pokus o atentát na Trumpa? Zelenskyj mlčí. Ne ze slušnosti. Z principu. „Oni mlčeli, když jsme čelili útokům,“ zaznělo z Kyjeva. Diplomatická rovnováha? Spíš tenký led.

Sliby, které se rozplynuly dřív než sankce

Kyjev vsadil na kartu podpory. Podpořil americko-izraelské tažení proti Íránu. Poslal dronové experty. Dodal technologie. V naději, že si koupí pozornost.

Nepřišla.

Naopak. USA prodloužily výjimku pro ruskou ropu. Přestože tvrdily, že neprodlouží. Ještě dva dny před rozhodnutím ujišťovaly opak. Pak otočka. Pro Kyjev? Zrada. Jednoduché slovo. Tvrdý dopad.

Politická logika se změnila. A s ní i pravidla hry. „Máme volné ruce,“ zaznělo z ukrajinské strany. Jinými slovy: když jeden nedrží slovo, druhý přestává hrát podle pravidel.

Do toho zbraně. Za Bidena tekly. Za Trumpa stopka. Nově si je má Evropa koupit a poslat dál. Washington to popírá. Evropa kroutí hlavou. Frustrace roste. A s ní i problém: Ukrajina nemá dostatek raket Patriot, které chrání před ruskými balistickými útoky.

Zelenskyj už posílá své lidi přímo za partnery. Obvolává. Připomíná sliby. Realita? Ticho.

A pak drony. Ukrajina nabízí technologii. Opakovaně. Američané ji z velké části ignorují. Trump kývne, ať se na to podívají. Výsledek? Nic. Velké nic.

Ironie vrcholí ve chvíli, kdy Trump prohlásí, že pomoc od Zelenského nepotřebuje. Že o dronech ví víc než kdokoliv. Přesto americká základna v Saúdské Arábii používá ukrajinské know-how. A ukrajinští vojáci tam školí Američany.

Realita si dělá legraci sama ze sebe.

A přesto Kyjev hůl neláme. Pořád doufá. Že až se Írán uklidní a volby v USA přiblíží, Washington si znovu vzpomene. Možná. Někdy. Pokud se to zrovna bude hodit.

Do té doby? Trpělivost došla. A s ní i iluze.