Senioři v tetovacích salonech už nejsou výjimkou. Kérky místo křížovek, rebelie místo štrikování – a předsudky mizí s inkoustem.
Když se řekne „tetovací salón“, většina lidí si představí potetovaného dvacátníka s piercingem v obočí, co pije matchu a poslouchá techno. Realita? V čekárně sedí paní Alžběta, 88 let, a chce modrého motýlka na rameno. Proč? Protože „co by tomu řekli lidi“ už dávno neřeší. A protože její dcera jí místo vitamínů dává poukázky na kérky.
Když babička místo bábovky přinese rukáv
Tatérka Linda z Free-Soul Tattoo má jasno: většina jejích klientek jsou ženy 50+. A nechodí si tam pro lapače snů, ale pro celou botanickou zahradu. Květiny, ptáčci, zvířátka – a někdy i abstraktní rukáv, co by záviděl i hipster z Karlína. Muži? Ti chtějí vlky, lvy a ryby. Zřejmě jako připomínku, že kdysi byli králi obýváku.
Linda tetuje, naslouchá, radí, a občas i utírá slzy dojetí. Tatér je dnes něco mezi psychoterapeutem, barmanem a malířem. Jen místo plátna má kůži – a místo štětce jehlu.
Kérka jako manifest: „Jsem živá a nebojím se barev!“
Senioři si dnes tetováním nevyjadřují jen lásku ke zvířatům, ale i odpor k nudě. Místo „život je peříčko“ říkají „život je barevný rukáv“. A zatímco mladí brečí u každého vpichu, starší generace se směje: „Tohle? To je nic proti tomu, co mi udělala revma!“
Tatérka potvrzuje: čím starší klient, tím méně stížností. Možná proto, že už zažili dost bolesti – a tetování je pro ně jen další kapitola v knize života. Kapitola, která voní po inkoustu a svobodě.
Doba, kdy kérka znamenala kriminál, je pryč
Pamatujete, když tetování znamenalo, že dotyčný má za sebou minimálně dvě loupeže a jednu rvačku v hospodě? Dnes to znamená, že má za sebou dvě rozvodová řízení, tři vnoučata a neochvějnou touhu po kolibříkovi na lopatce.
Předsudky odešly s generací, která věřila, že kérka je znakem ďábla. Dnešní senioři věří, že kérka je znakem odvahy. A že když už si člověk nemůže koupit čas, může si aspoň koupit tetování.
Tetování jako omlazovací kúra
Podle Lindy tetování omlazuje. Ne fyzicky – ale duševně. Ženy kolem šedesátky odcházejí ze salónu s květinovým rukávem a pocitem, že právě vyhrály jackpot. A když se jich někdo zeptá, proč to udělaly, odpověď zní: „Protože můžu.“
A to je možná ten největší posun. Tetování už není o tom, co si myslí ostatní. Je o tom, co si myslím já. A jestli to znamená vytetovat si všechny své mazlíčky na záda – tak ať. Linda už má připravených třináct fotek a barevnou paletu.
