Děda měl u Dukly stan. Dnešní voják má výstroj, za kterou by se nestyděl ani RoboCop

Vojenská výstroj prošla revolucí. Dnes chrání vojáka technologie, ne jen odvaha a štěstí v boji!

Magazín Květy.cz připomíná proměnu vojenské výstroje, která za posledních několik desetiletí urazila cestu dlouhou asi jako armádní kolona z Prahy do Vladivostoku. Zatímco voják druhé světové války vyrážel do boje v látkové uniformě, s opaskem a kovovou přilbou, dnešní voják si na hlavu nasazuje zařízení připomínající menší technologickou firmu. Pokrok je v tomto případě jednou z mála věcí, na kterou si skutečně nelze stěžovat. Střepiny totiž bývají velmi konzervativní a na historické tradice příliš nehledí.

Při pohledu na fotografie vojáků z první nebo druhé světové války člověka napadne, že tehdejší armády měly mimořádnou důvěru v osud.

Ochrana proti výbuchům, střepinám nebo projektilům byla ve srovnání s dneškem minimální. Uniforma měla reprezentovat armádu, jenže nepřátelský granát obvykle neřeší, zda má voják správně zapnutý knoflík. Moderní armády tak postupně dospěly k revolučnímu poznání, že živý voják bývá pro další službu zpravidla užitečnější než zraněný.

Význam ochranné výstroje potvrzují i skutečné válečné příběhy. Autor původního textu popisuje osud svého dědečka, který bojoval u Dukly v řadách I. československého armádního sboru. Život mu tehdy nezachránila uniforma, ale stočený stanový dílec na zádech. Ani ten však nedokázal zastavit velkou střepinu úplně a následky si nesl celý život. Když dnes armády investují miliardy do ochranných systémů, nejde o rozmar generálů posedlých katalogy vojenského vybavení. Jde o lekce zaplacené krví tisíců vojáků.

Když helma umí skoro všechno kromě vaření kávy

Moderní balistická helma Ops-Core FAST SF už dávno nepřipomíná obyčejnou přilbu. Spíš působí dojmem, že někdo vzal několik vojenských technologií a rozhodl se je všechny připevnit na jednu lidskou hlavu. Součástí může být komunikační headset, mikrofon, sluchátka, systém nočního vidění, ochranné brýle, navigační prvky i kamera.

Jestliže voják druhé světové války sledoval bojiště vlastníma očima a doufal, že něco uvidí dřív než protivník, dnešní voják dostává pomoc od elektroniky, která funguje i v podmínkách, kde by běžný člověk neviděl ani vlastní boty. Noční vidění, komunikace v reálném čase a možnost okamžitě sdílet informace mezi jednotkami zásadně mění způsob vedení boje. Přitom celá tato sestava váží přibližně 950 gramů. To je okamžik, kdy si leckterý turista s přetíženým batohem může připadat poněkud trapně.

Zajímavý je i příběh společnosti Team Wendy. Firma vznikla po tragické smrti Wendy Mooreové, která utrpěla smrtelné poranění hlavy při lyžování. Od roku 1997 se zaměřuje na výzkum a výrobu ochranných helem. Výsledky její práce využívají nejen sportovci, ale také vojáci a policisté. Je to připomínka toho, že za mnoha technologiemi, které dnes zachraňují životy, stojí události, které nikdo nechtěl zažít. Když se člověk podívá na možnosti dnešních helem, začíná chápat, proč se armády tolik zajímají o technologie. Ne proto, aby voják vypadal jako hrdina z akčního filmu. Ale proto, že moderní bojiště bývá stále rychlejší a nebezpečnější. A protivník bývá nepříjemně aktivní i po setmění.

Vesta, která připomíná trezor s popruhy

Ještě větší proměnou prošly taktické vesty. Na první pohled vypadají jako soustava kapes, přezek a popruhů.

Ve skutečnosti jde o modulární balistický pancéřový systém, jehož hlavním úkolem je chránit život. Uvnitř se nacházejí balistické pláty různých úrovní ochrany, přičemž některé využívají karbidoborovou keramiku. Kdo si pod slovem keramika představí hrnek na ranní kávu, bude zklamán. Tahle keramika má výrazně ambicióznější životní poslání.

Vesta zároveň funguje jako organizér pro všechno vybavení, které voják potřebuje. Může nést zbraně, střelivo, rádio, lékárničku, nůž, identifikační štítky, mapy i další materiál. To vše musí držet pevně na těle při běhu, plazení nebo překonávání překážek. Jinými slovy, zatímco běžný člověk nadává na dvě tašky z nákupu, voják řeší úplně jinou logistickou disciplínu.

Důležitou součástí je také systém Quick Release. Ten umožňuje vestu během několika okamžiků odhodit. V krizových situacích, například po pádu do vody nebo při zásahu elektrickým proudem, může jít o zásadní rozdíl mezi komplikací a katastrofou. Vojenský vývoj se totiž řídí jednoduchým pravidlem: pokud něco může zachránit život, někdo se pokusí to vylepšit.

Velkým tématem zůstává hmotnost. Američtí vojáci v Afghánistánu podle zdrojového článku často nesli výstroj o hmotnosti až 45 kilogramů. To už není výbava, ale mobilní pobočka skladu. Moderní taktické vesty s balistickými pláty, chrániči límce a třísel se dostávají přibližně na 14 kilogramů. Není to lehké, ale ve světě vojenské výstroje jde téměř o dietní program.

Budoucnost přitom míří ještě dál. Odborníci z oblasti balistické ochrany předpokládají, že nanotechnologie mohou jednou přinést extrémně lehké neprůstřelné vesty připomínající běžné oblečení.

Výzkumníci americké armády obecně sledují také možnosti využití spandexu, pružného a odolného materiálu známého mimo jiné ze sportovního oblečení. Zní to jako zápletka komiksu, jenže řada technologií, které dnes vojáci běžně používají, by před několika desítkami let zněla stejně neuvěřitelně.

Děda od Dukly si kdysi zachraňoval život stočeným stanem. Současný voják má k dispozici balistické pláty, noční vidění, komunikační systémy a materiály vyvíjené špičkovými laboratořemi.

Historie tak ukazuje zvláštní paradox. Čím modernější je válka, tím více úsilí se vynakládá na to, aby člověk v jejím středu vůbec přežil. A pokud vývoj půjde současným tempem dál, možná se jednou skutečně dočkáme výstroje, která bude připomínat komiksového superhrdinu. Jen s tím rozdílem, že skutečný voják si své schopnosti nebude kreslit na stránky časopisu, ale ponese je na zádech do reality.

Použité zdroje: Květy.cz, FaktHusty.cz