Satira: Babiš ukazuje Arrow 3, Macinka už hledá Davidův prak

Humorná karikatura - Babiš žasne nad protivzdušným systémem Arrow 3, Macinka ho nechce Credit by: Jiří Berec / FaktHusty.cz | Licence: Vytvořeno pomocí AI (ChatGPT)
Foto: Humorná karikatura - Babiš žasne nad protivzdušným systémem Arrow 3, Macinka ho nechce

Andrej Babiš obdivuje izraelský Arrow 3, Petr Macinka dává přednost Davidovu praku. České nebe čeká, až vláda vybere obranu, ne hračku.

Česká republika má nový televizní žánr: premiér rozbaluje protiraketovou obranu. Andrej Babiš se v nedělním videu nadšeně kochal modelem izraelské rakety Arrow 3, obdivoval její schopnosti a divákům předvedl techniku, která dokáže ničit balistické střely ve výškách desítek kilometrů. 

Jak informovaly Novinky, konkrétní nákup premiér neoznámil. Zato ministr zahraničí Petr Macinka už stihl vysvětlit, že právě tento systém by se pro Česko nehodil. Vláda tak nabídla ukázkovou souhru: jeden politik předvádí technický zázrak, druhý mu připomíná, že obdiv ještě není bezpečnostní strategie. Kdyby se protivzdušná obrana pořizovala podle nadšení před kamerou, mohli bychom rovnou vyhlásit tendr na nejkrásnější maketu.

Babiš má raketu, Macinka hledá prak

Macinka podle iDNES.cz považuje za vhodnější izraelský systém Davidův prak, který je určen k zachycování jiných kategorií vzdušných hrozeb než Arrow 3. Upozornil také na cenu, která podle jeho vyjádření dosahuje přibližně 300 milionů korun za jednu záchytnou střelu systému Arrow. To už není částka, kterou člověk přehlédne při kontrole účtenky. 

Česká diplomacie tak dostává biblický rozměr: zatímco premiér obdivuje technologického Goliáše, ministr hledá Davida. Jenže moderní Davidův prak nestřílí kamínky z potoka a ani jeho provoz nestojí pár drobných. 

Vojenská technika má totiž tu nepříjemnou vlastnost, že se při jejím nákupu musí přemýšlet nejen o ceně, ale také o tom, jakou hrozbu má skutečně zastavit. Což je méně efektní než slavnostní pózování s raketou, zato o poznání důležitější.

Obranný štít zatím drží hlavně tiskové konference

Celé představení má ještě jednu drobnost, kterou politická nadšení zpravidla přehlížejí. 

Podle ČT24 ministr obrany Jaromír Zůna připustil vypsání zakázky na nové protiraketové systémy až v příštím roce. Armáda přitom stále posuzuje, kterou vrstvu obrany bude budovat přednostně. Česko už zavádí izraelské systémy SPYDER, ale ochrana proti balistickým střelám vyžaduje další schopnosti. Vládní cesta do Izraele tak zatím připomíná návštěvu luxusního autosalonu, kde si zákazník nadšeně vyzkouší nejdražší model, spolujezdec začne počítat splátky a technik marně čeká, až mu někdo sdělí, po jaké silnici se vlastně pojede. Rozdíl je pouze v tom, že při nákupu auta riskujete špatně utracené peníze. Při budování obrany státu může mít špatné rozhodnutí podstatně vážnější následky.

Skutečná absurdita celé příhody nespočívá v tom, že Babiš obdivuje špičkovou izraelskou technologii a Macinka upozorňuje na její cenu. 

Obojí může být naprosto legitimní. Problém začíná ve chvíli, kdy veřejná diskuse připomíná soutěž osobních dojmů, zatímco občan stále nezná odpověď na nejdůležitější otázku: jaká obrana bude skutečně pořízena, kdy dorazí a kolik bude stát její provoz? Premiér může nad raketou žasnout, ministr může doporučovat jiný systém a armádní odborníci mohou donekonečna přepočítávat technické parametry. Jenže bezpečnost země nevzniká sečtením politických prohlášení. Vzniká rozhodnutím, za které někdo převezme odpovědnost. 

Český stát nepotřebuje další sbírku fotografií ze zahraničních zbrojovek ani působivou přehlídku ministerských názorů. Potřebuje vědět, co dokáže jeho obrana zastavit ve chvíli, kdy už nebude čas svolávat tiskové konference. Protože nepřátelská raketa má jednu mimořádně nepříjemnou vlastnost: nepočká, až se premiér přestane rozplývat nad maketou a jeho ministr dopočítá, zda by nebyl levnější biblický prak.

Čtěte také /

Právě čtete /