FaktHusty.cz
Česká kultura konečně našla představení, které nepotřebuje režiséra, scénář ani vstupenky. Hlavní roli získal ministr kultury Oto Klempíř, kterého divadelní akademici nechtějí pustit na vlastní fakultu. Studenti mezitím dostávají možnost omluvit si výuku kvůli účasti na demonstracích. Jak dnes informoval server Novinky.cz, vysoké školy se připravují na protesty 3. listopadu na podporu České televize a Českého rozhlasu. Česká politická scéna tak nabízí pozoruhodnou komedii. Studenti mohou místo přednášky vyrazit do ulic, zatímco ministr dostal od akademiků pomyslnou červenou kartu. V zemi, kde se každý politik rád pasuje do role zachránce národa, konečně někomu přidělili také úlohu nežádoucího hosta.
Klempířova premiéra: Představení skončilo ještě před vstupem
Akademická obec DAMU ve své oficiální výzvě k protestu označila Klempíře a ředitelku jeho kabinetu Barboru Šťastnou za persony non grata a vyhlásila jim zákaz vstupu na akademickou půdu. Jde o veřejně deklarovaný protestní postoj, nikoli o soudní rozhodnutí. Důvodem jsou obavy z vládních zásahů do financování veřejnoprávních médií, kulturních institucí a umělecké tvorby. Ministerstvo kultury se tak ocitlo v neobvyklé situaci: instituce, o jejichž budoucnosti rozhoduje politická reprezentace, začínají svým představitelům vystavovat pomyslné vstupenky s razítkem „neplatné“. Takový divadelní kus by si zasloužil mimořádnou cenu za absurditu. A kdyby se Klempíř přece jen dostal do hlediště, možná by zjistil, že jeho představení už má vyprodáno. Bohužel na protestních transparentech.
Zajímavé zpestření dostal také univerzitní systém omluvenek.
Podle oficiálního oznámení Masarykovy univerzity bude účastníkům úterního shromáždění omluvena případná absence ve výuce. Dříve student vysvětloval nepřítomnost nemocí, návštěvou lékaře nebo rodinnými důvody. Nyní může přibýt občanský nesouhlas s vládní politikou. Kdyby někdo podobný scénář předložil jako studentskou komedii, dramaturg by ho patrně odmítl jako příliš přitažený za vlasy. Jenže skutečnost má jednu nespornou výhodu. Nemusí si nechat schválit scénář.
Mediální reforma ve 4:36 ráno. To už je skoro performance
Za celým sporem stojí připravovaná změna financování veřejnoprávních médií. Vládní většina posunula návrh do dalšího sněmovního čtení v sobotu 24. října ve 4:36 ráno. Vskutku ideální hodina pro rozhodování o budoucnosti televize a rozhlasu! Většina občanů spí, televizní studio zajišťuje noční provoz a zákonodárci předvádějí legislativní maraton, který by i zkušenému dramaturgovi připadal poněkud dlouhý. Vládní představitelé tvrdí, že změna financování nezávislost médií neohrozí, zatímco odpůrci upozorňují na možné posílení politického vlivu. Místo srozumitelného vysvětlování důsledků tak veřejnost sleduje souboj dvou nesmiřitelných scénářů. Každá strana má vlastní pravdu, vlastní mikrofon a očividně také jiný budík.
Na celé záležitosti je přitom nejpozoruhodnější něco jiného než zakázaný vstup nebo omluvená přednáška. Ministerstvo kultury a akademická obec by měly být přirozenými partnery při diskusi o budoucnosti umění. Místo toho si jedna strana připravuje legislativní změny a druhá vyhlašuje stávkovou pohotovost.
Rozhovor se tak mění v představení, při kterém účinkující stojí každý na opačné straně zavřené opony.
Kritika vládních kroků je legitimní, stejně jako právo vlády předkládat reformy. Zajímavé ovšem je, jak rychle se z veřejné debaty může stát soutěž, kdo koho dokáže důrazněji vykázat ze sálu.
Největší ironie nakonec spočívá v samotném významu slova kultura.
Neměla by být jen položkou ve státním rozpočtu, souborem dotací ani přehlídkou vzájemně uražených institucí. Je také schopností naslouchat, polemizovat a snést nepříjemný názor, aniž by se okamžitě zatáhla opona.
Česká republika nyní sleduje představení, v němž studenti vycházejí ze škol, akademici vyhlašují protesty a ministr kultury získává na divadelní fakultě roli, o kterou se rozhodně neucházel. Až se jednou tahle komedie dohraje, nebude nejdůležitější, kdo měl omluvenku a kdo zákaz vstupu. Rozhodující bude, zda se účastníci ještě dokážou posadit k jednomu stolu. Protože jestli se z ministerstva kultury stane jeviště politických hádek a z univerzit čekárna na další protest, nezbude než založit nový studijní obor: Jak vést dialog, když už s vámi nikdo nechce mluvit.
