FaktHusty.cz
Rusko už slaví rozhodnutí o návratu na hokejové MS a Čechům nadává do darebáků. Zatímco sborná sní o gólech, Ukrajina dál počítá oběti.
V Rusku propukla hokejová euforie. Sportovní arbitrážní soud CAS v pátek 30. října zrušil rozhodnutí, které ruským reprezentacím bránilo v účasti na světových šampionátech v sezoně 2026/27. A zatímco Ukrajinci dál utíkají před raketami, ruští hokejoví veteráni už plánují slavnostní návrat na led.
Jak informoval server Sport.cz, bývalý reprezentační trenér Vladimir Pljuščev oslavuje vítězství, za které údajně Rusko nezaplatí žádnou cenu, a někdejší olympijský šampion Alexandr Koževnikov označil Čechy a další odpůrce návratu za darebáky. Obdivuhodná drzost! Země, jejíž armáda od února 2022 vede krvavou invazi proti sousednímu státu, se najednou tváří jako nevinný sportovec, kterému někdo neprávem ukradl brusle. Nejspíš už jen chybí, aby Kreml požadoval omluvu za psychickou újmu způsobenou nedostatkem medailí.
Kreml by nejraději bombardoval dopoledne a odpoledne hrál hokej
Ruská představa spravedlnosti je fascinující disciplína. Vladimir Putin může vést válku, jeho armáda útočit na ukrajinskou infrastrukturu a civilní obyvatelstvo, ale jakmile někdo připomene, že mezinárodní sport není automatickou odměnou za vojenskou agresi, v Moskvě se začne mluvit o diskriminaci.
Podle pátečního stanoviska Mezinárodní hokejové federace sice musí být verdikt arbitráže respektován, bezpečnostní obavy však nezmizely a praktické podmínky účasti zůstávají nevyřešené. Soud totiž neposuzoval, zda se Rusko polepšilo nebo zda skončilo bombardování Ukrajiny. Posuzoval dostatečnost důkazů pro konkrétní sportovní omezení. Jenže takové podrobnosti se do oslavného kremelského příběhu příliš nehodí. Tam se zřejmě počítá s tím, že válečná vina odpadne stejně snadno jako sníh z rolby.
Ještě absurdnější jsou ruské útoky na údajně darebné Čechy, Finy nebo Švédy. Darebáky mají být země, které se zdráhají vítat reprezentaci agresora, zatímco skutečné utrpení ukrajinských civilistů zůstává v tomto výkladu nepodstatnou kulisou. Podle říjnové zprávy Organizace spojených národů bylo jen během září na Ukrajině zabito nejméně 328 civilistů a dalších 2 105 utrpělo zranění. Ruské útoky navíc dál ochromují energetickou infrastrukturu a ohrožují obyvatele před blížící se zimou. Pro některé ruské sportovní osobnosti je ovšem patrně největší tragédií současnosti představa, že jejich reprezentace nebude moci nastoupit k úvodnímu vhazování. Zvláštní žebříček hodnot. Někde lidé přicházejí o domovy, jinde se řeší, kdo komu překazil cestu k hokejovému poháru.
Medaile pro sbornou, odpovědnost za válku do šatny
Samotní ruští hokejisté samozřejmě nenesou automaticky osobní odpovědnost za rozhodnutí svého prezidenta. Právě proto je nutné oddělovat jejich individuální postavení od politického významu státní reprezentace. Jenže vydávat návrat ruského národního týmu za důkaz, že se vlastně nic nestalo, znamená předvádět světu mimořádně cynické divadlo. Na Vladimira Putina přitom Mezinárodní trestní soud vydal už v březnu 2023 zatykač kvůli podezření z válečných zločinů souvisejících s nezákonnými deportacemi ukrajinských dětí. A zatímco tato závažná obvinění zůstávají předmětem mezinárodní justice, někteří ruští hokejoví veteráni rozdávají ostatním národům lekce z morálky. Člověk by se skoro zeptal, zda v Moskvě náhodou nezaměnili hokejovou helmu za neprůstřelný štít proti vlastnímu svědomí.
Nejde nakonec o hokej, puk ani o to, kolik gólů dokáže ruská sborná nastřílet. Jde o nepříjemnou otázku, kterou žádná sportovní arbitráž nemůže vymazat: jakou cenu má mezinárodní prestiž, pokud se zcela oddělí od odpovědnosti státu za jeho jednání? Ukrajinské děti nepotřebují sledovat slavnostní návrat ruského národního týmu, aby pochopily, co znamená prohrát. Tu zkušenost získaly ve chvíli, kdy jejich školy vystřídaly kryty, domovy trosky a místo dětského smíchu začaly poslouchat sirény. Ruská reprezentace možná znovu vyjede na led a jednou třeba získá i zlatou medaili. Jenže žádný pohár, hymna ani vítězný gól nedokážou přepsat skutečnost, že za hranicemi její vlasti stále umírají lidé ve válce rozpoutané Ruskem.
A jestli mají být podle ruských hokejových legend Češi darebáci jen proto, že jim to připomínají, pak je v celém tomhle představení největší tragédií úplně něco jiného: že někteří lidé dokážou oslavovat návrat na led, zatímco před utrpením za vlastními hranicemi raději zavírají oči.
