Putin potřebuje zachránit tvář. Moskva přežila jen díky zdrženlivosti Kyjeva

Kyjev mohl udeřit na Moskvu, ale neudělal to. Kreml pak drahou salvou překrýval vlastní ponížení režimu.

Tématu se věnoval server Armádní Zpravodaj, který popsal okolnosti ukrajinského dekretu č. 374/2026 i následnou ruskou reakci během května 2026. A právě tahle série událostí ukazuje jednu mimořádně nepříjemnou skutečnost pro Kreml: nejdůležitější vojenská přehlídka režimu nebyla chráněna jen protivzdušnou obranou, ale hlavně rozhodnutím Ukrajiny nestřílet. Pro Vladimira Putina šlo o situaci, která se v ruské státní televizi vysvětluje jen velmi obtížně. Špatně se totiž prodává obraz neporazitelné velmoci ve chvíli, kdy protivník veřejně oznámí, že mohl udeřit, ale jednoduše se rozhodl neudělat z Rudého náměstí geopolitický ohňostroj.

Dne 8. května 2026 podepsal ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj dekret č. 374/2026. Dokument formálně vyňal prostor Rudého náměstí z plánovaných ukrajinských úderů v době vojenské přehlídky. Součástí byly přesné souřadnice i časové vymezení. Kyjev tím neposlal jen diplomatický signál. Poslal demonstraci schopnosti. A právě to je moment, který v Moskvě musel bolet víc než leckterý zásah dronem. Ukrajina totiž nepředvedla slabost, ale kontrolu.

Kreml následně pokračoval v tradičním scénáři velkolepé vojenské ceremonie. Tanky projely Rudým náměstím, letouny přeletěly nad Moskvou a Vladimir Putin opět vystoupil v roli vůdce, který má vše pevně pod kontrolou. Jenže tentokrát nad přehlídkou visela otázka, kterou nebylo možné úplně umlčet ani orchestrální hudbou a televizní režií. Pokud protivník veřejně deklaruje, že může udeřit na symbolické centrum moci a dobrovolně to neudělá, působí následné triumfální pózování poněkud nervózně. Jako když někdo slavnostně ukazuje bezpečnostní dveře, zatímco klíče drží soused.

Přehlídka, kterou paradoxně chránil nepřítel

Institut pro studium války a Critical Threats Project upozornily, že bezpečnost celé přehlídky nebyla jen výsledkem ruské obrany. Podle jejich hodnocení sehrálo zásadní roli právě ukrajinské rozhodnutí neútočit. To je pro ruský narativ mimořádně nepříjemné. Kreml totiž dlouhodobě buduje obraz pevnosti, která je schopná čelit všem hrozbám. Jenže květen 2026 přinesl situaci, kdy se do popředí dostala úplně jiná interpretace: Moskva byla v bezpečí také proto, že Kyjev zvolil zdrženlivost.

Právě proto přišla o několik dní později mohutná ruská odpověď. V noci z 23. na 24. května vypustilo Rusko podle ukrajinských zdrojů přibližně 690 prostředků vzdušného napadení, včetně asi 90 raket a stovek dronů. Poprvé v daném měsíci byla nasazena také balistická střela Orešnik. Cena jediné takové střely se odhaduje na desítky milionů dolarů. Celkově měla salva podle ukrajinského portálu ArmyInform stát kolem 361 milionů dolarů. Jinými slovy: velmi drahá demonstrace síly v době, kdy ruská ekonomika rozhodně nepůsobí dojmem člověka, který přišel do autosalonu bez pohledu na cenovku.

Vojenský efekt útoku byl podle dostupných informací omezený. Symbolický efekt byl ale pro Moskvu důležitější. Kreml potřeboval přehlušit debatu o tom, že během Dne vítězství nevládla nad Moskvou jen ruská protivzdušná obrana, ale také ukrajinské rozhodnutí zachovat klid. A právě tady začíná být celá situace ironická i z vojensko-politického hlediska.

Rusko utrácí stovky milionů dolarů za masivní salvy, zatímco největší mediální dopad předtím způsobila raketa, která vůbec neodstartovala.

Další rozpaky vyvolaly informace z monitorovacích a OSINT zdrojů, podle nichž mohl jeden z nasazených Orešniků selhat a dopadnout na území ovládané samotným Ruskem v okupované části Doněcké oblasti.

Definitivní potvrzení chybí, ale samotná možnost ukazuje rizikovost celé operace. Kreml tak opět předvedl tradiční geopolitický paradox posledních let: čím hlasitější demonstrace síly, tím větší prostor pro otázky, zda situace opravdu odpovídá oficiální rétorice.

Kreml překrývá slabiny hlasitějšími hrozbami

Podle analytiků ISW/CTP se za eskalací skrývá několik problémů, které Moskva potřebuje překrýt. Jedním z nich je stagnující situace na frontě. Ruská jarně-letní ofenziva roku 2026 nepřinesla zásadní operační průlom a tempo postupu zůstává omezené. U Kosťantynivky pokračují dlouhé měsíce tvrdých bojů bez rozhodující změny. Ukrajina navíc od zimy získala zpět stovky kilometrů čtverečních území na jihu. To samozřejmě neznamená zhroucení ruské armády, ale rozhodně to nepřipomíná obraz drtivé převahy, který Kreml rád prezentuje domácímu publiku.

Dalším problémem je ekonomická situace. Ruská centrální banka ve své prognóze z poloviny května odhadla meziroční pokles HDP za první čtvrtletí roku 2026 o 0,5 procenta. Přetrvávají vysoké úrokové sazby a ekonomiku zatěžují válečné výdaje. Nejde o kolaps, ale o postupné zpomalování, které omezuje prostor pro další drahé vojenské demonstrace. Když jedna noční salva stojí stovky milionů dolarů, začíná být i geopolitické divadlo finančně náročný koníček.

Do širšího kontextu zapadá také zákon schválený ruskou Dumou 13. května 2026, který umožňuje prezidentovi nasadit ozbrojené síly v zahraničí na ochranu „ruských občanů“. Podle agentury TASS a serveru Meduza jde o rozšíření právního rámce pro budoucí tlak a zastrašování.

NATO přitom nadále označuje Rusko za nejvýznamnější a přímou hrozbu pro bezpečnost Aliance. České ministerstvo zahraničí ke dni 26. května neoznámilo stažení diplomatů z Kyjeva, nadále však varuje před cestami na celé území Ukrajiny.

Celá květnová epizoda nakonec ukazuje zvláštní proměnu moderní války. Síla už nespočívá jen v tom, kdo odpálí více raket. Někdy mnohem větší efekt vyvolá schopnost raketu neodpálit a současně dát všem jasně najevo, že to byla vědomá volba. Právě to je pro Kreml mimořádně nepříjemné. Hlasité salvy, drahé zbraně a teatrální projevy totiž působí méně přesvědčivě ve chvíli, kdy protivník ukáže, že dokáže držet Moskvu v napětí i bez jediného výbuchu.

Putin tak může být rád, že se 9. května nad Rudým náměstím neodehrál scénář, který si Kreml nedokázal připustit ani v nejhorších bezpečnostních poradách.

A zároveň právě tohle ticho zůstává jedním z nejhlasitějších momentů celé války. V geopolitice totiž někdy nevypadá největší demonstrace síly jako exploze. Někdy vypadá jako rozhodnutí nezmáčknout tlačítko.

Použité zdroje: armadnizpravodaj.cz, cbr.ru, president.gov.ua, meduza.io