Slovenský premiér varuje před zatažením země do války přes NATO. V jeho vyprávění ale mizí podstatný detail: válku rozpoutalo Rusko invazí na Ukrajinu.
Robert Fico má strach z války. To je lidské, pochopitelné a vzhledem k tomu, co se děje několik set kilometrů od slovenských hranic, také docela racionální. Poněkud méně racionální začíná být okamžik, kdy slovenský premiér před studenty v Prešově předvede mentální salto, při němž se největším strašákem nestane země, která v únoru 2022 zahájila plnohodnotnou invazi sousedního státu, nýbrž článek 5 Severoatlantické smlouvy. Jak zaznamenaly Novinky.cz, Fico si položil otázku, zda si lidé umějí představit aktivaci článku 5, a následně vykreslil scénář, v němž by Slovensko mělo připravit pět až deset tisíc vojáků, kteří by se šli někam „mlátit“. Rusko mezitím v jeho úvaze téměř zmizelo ze záběru. Je to pozoruhodná bezpečnostní optika: když hoří sousedův dům, hlavním problémem se nestává muž se zápalkami, ale požární řád domu přes ulici.
Jenže článek 5 není mobilizační automat s tlačítkem ODESLAT 10 000 SLOVÁKŮ. Oficiální znění Severoatlantické smlouvy říká něco podstatně méně dramatického: při ozbrojeném útoku na spojence každý členský stát podnikne takovou akci, jakou sám považuje za nutnou; použití ozbrojené síly je možné, nikoli automaticky předepsané.
NATO to ve svém výkladu kolektivní obrany uvádí stejně — pomoc může, ale nemusí mít podobu vojenské síly. Ficových pět až deset tisíc vojáků proto není paragraf schovaný drobným písmem někde mezi Bruselem a Washingtonem, ale jeho vlastní hypotetický obraz. A právě zde začíná glosa psát skoro sama sebe: premiér členské země NATO varuje občany před mechanismem, jehož hlavním smyslem je odradit potenciálního agresora od útoku právě tím, že napadený stát nezůstane sám.
Bezpečnostní pás se tak v politickém převyprávění mění v zařízení, kterého bychom se měli bát víc než nárazu.
Ještě podivnější je Ficova poznámka, že konflikt se „vymkl kontrole“ a začíná se útočit na civilní infrastrukturu.
Jak upozornily už samotné Novinky.cz, premiér při tom nezmínil, že Rusko na ukrajinskou civilní infrastrukturu útočí dlouhodobě. To není protivládní slogan ani bruselský leták. Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva letos zdokumentoval systematické a opakované ruské útoky na ukrajinskou energetickou infrastrukturu během zimy 2025–2026, které způsobovaly rozsáhlé výpadky elektřiny, vytápění a vody milionům civilistů. A ještě 16. září OSN uvedla, že jen během srpna 2026 bylo na Ukrajině zabito nejméně 372 civilistů a dalších 2349 zraněno; dálkové rakety a drony byly hlavní příčinou civilních obětí. Nejnovější bilance OSN tak poskytuje k Ficovu slovníku docela nepohodlnou poznámku pod čarou. Civilní infrastrukturu totiž nezačala bombardovat gramatika článku 5.
A pak je tu Moskva, kolem níž slovenská zahraniční politika za Ficovy vlády našlapuje podstatně něžněji.
Fico se letos v květnu opět setkal v Kremlu s ruským válečným zločincem Vladimirem Putinem a Rusko mu při té příležitosti slíbilo pokračování dodávek energetických surovin; podle agentury Reuters zůstává Slovensko jednou z mála zemí EU, které stále odebírají ruskou ropu i plyn a udržují s Moskvou politické vztahy. Ficova vláda zároveň po nástupu zastavila státní vojenskou pomoc Ukrajině, byť komerční prodej slovenských zbraní pokračuje — okolnosti připomíná další zpráva Reuters.
Nikdo proto nemusí tvrdit, že „Slovensko leze Rusku do zadku“; to by byla hospodská zkratka, která navíc hází do jednoho pytle celou zemi.
Fakta jsou přesnější a pro satiru podstatně šťavnatější: její premiér zpochybňuje praktický význam základního aliančního závazku, odmítá státní vojenskou pomoc napadené Ukrajině a současně udržuje kontakty s Kremlem. Mírová holubice tedy létá z Bratislavy zajímavým koridorem — přes Moskvu.
A právě tady se z politické grotesky stává něco mnohem méně veselého.
Nejde totiž o spor dvou sousedů, kteří se nemohou dohodnout, komu patří plot. Nezávislá vyšetřovací komise OSN dospěla k závěru, že ruské úřady páchaly mučení jako válečný zločin a také jako zločin proti lidskosti, přičemž popsala koordinovanou státní politiku mučení ukrajinských civilistů a válečných zajatců. Závěry komise OSN jsou v tomto ohledu naprosto konkrétní.
A Mezinárodní trestní soud vydal na Vladimira Putina zatykač, protože podle soudu existují rozumné důvody domnívat se, že nese individuální trestní odpovědnost za údajný válečný zločin nezákonných deportací a přesunů ukrajinských dětí. Fico samozřejmě může mluvit o míru od rána do večera a kritizovat eskalaci, kolikrát chce. Jenže mír nezačíná tím, že ze souvětí vystřihneme agresora, z obranné smlouvy uděláme hlavního padoucha a potom se tváříme, že rakety nad Ukrajinou přinesl průvan. Pokud má být článek 5 strašákem, zatímco skutečná invaze zůstává v projevu téměř bez adresy, pak už nejde o mírovou politiku — ale o mír, kterému někdo velmi pečlivě vymazal zpáteční adresu.
