Rusko žádá Prahu o ochranu své ambasády během voleb do Státní dumy. Ve Finsku přidalo i požadavek na zákaz demonstrací. Bezpečí má zřejmě nejraději potichu.
Rusko požádalo Českou republiku, aby během zářijových voleb do Státní dumy zajistila odpovídající ochranu jeho velvyslanectví v Praze a přilehlého okolí. Mluvčí českého ministerstva zahraničí Adam Čörgő Novinkám potvrdil, že jde o standardní praxi. A právě tady začíná diplomatická disciplína, v níž běžná žádost dostala z Moskvy slavnostní uniformu.
Formálním volebním dnem bude podle červnového rozhodnutí zveřejněného Kremlem 20. září 2026, hlasování je však rozloženo od 18. do 20. září. Ruský volič tedy dostane tři dny, zatímco okolí některých ambasád by mělo podle představ odesílatele dostat především klid na práci a pokud možno také na svědomí.
Mluvčí ruské diplomacie Marija Zacharovová předem varovala před protestními a podle jejího vyjádření také extremistickými akcemi, které by měly diskreditovat Rusko, jeho vedení a volební proces. Přeloženo z diplomatické ruštiny do obyčejné češtiny: transparent před budovou může být vnímán skoro jako přeshraniční útok na volební urnu.
Diplomatická ochrana není dálkový ovladač na občanská práva
Samotná ochrana ambasády není ani skandál, ani moskevský vynález. Vídeňská úmluva o diplomatických stycích ukládá přijímajícímu státu zvláštní povinnost chránit prostory mise před vniknutím, poškozením, narušením klidu či zásahem do její důstojnosti. Policista u plotu je tedy právo a pořádek, nikoli kapitulace před Kremlem. Česká část příběhu má zatím poměrně střízlivé rozměry. Podle Čörgőových slov se požadavek týká adekvátních bezpečnostních opatření v okolí pražské ambasády; zákaz shromáždění česká žádost z citovaného vyjádření neobsahuje. Než začneme stavět barikádu proti barikádě, sluší se tuto podstatnou hranici nepřemalovat satirickou štětkou.
Ve Finsku už ovšem dorazila nóta s bohatší výbavou. Veřejnoprávní stanice Yle uvedla na základě potvrzení finského ministerstva zahraničí, že Rusko vedle posílených bezpečnostních opatření požádalo také o dočasný zákaz demonstrací před svou ambasádou v Helsinkách. Diplomatické přání se tak pokusilo přibalit k ochrance i tlačítko „ztlumit veřejnost“.
Takové tlačítko ale v evropské demokracii neleží na recepci velvyslanectví. Článek 11 Evropské úmluvy o lidských právech chrání pokojné shromažďování a dovoluje jeho omezení jen tehdy, stanoví-li je zákon a je-li v demokratické společnosti nezbytné například kvůli veřejné bezpečnosti nebo předcházení nepokojům. Samotný neklid diplomata proto ještě není právní kategorie.
Právě zde se z rutinní ochrany stává nádherný kus státního surrealismu. Země, která žádá cizí demokracii o bezpečný prostor pro své hlasování, zároveň zkouší zjistit, zda by v ceně nebylo i několik metrů politického ticha navíc.
Ambasáda má být nedotknutelná, ale kritika se kvůli tomu nemusí měnit v nedoručitelnou zásilku.
Volby, kterým vadí hluk zvenčí
Citlivost na nesouhlas má před letošním hlasováním i domácí kulisy. Ruský nejvyšší soud v srpnu zrušil registraci federální kandidátní listiny Jabloka, jediného registrovaného opozičního subjektu, který otevřeně odmítal ruskou válku proti Ukrajině. Volební místnost tedy může být chráněna velmi důkladně, zvlášť když se předem prořídí nabídka, kterou v ní občan najde.
Tento soudní verdikt sám o sobě nevysvětluje bezpečnostní nóty zaslané do zahraničí, ukazuje však politické prostředí, z něhož přicházejí.
Nesouhlas je v něm před volbami podroben přísné inventuře: něco se vyřadí z hlasovacího lístku, něco by se nejraději odsunulo z chodníku a nakonec zbude dokonale uklizený obraz občanské účasti.
Ruská diplomacie podle zveřejněných vyjádření očekává u zahraničních misí zejména protesty na podporu Ukrajiny. To je zatím předpoklad Moskvy, nikoli potvrzení konkrétní hrozby v Praze, a poctivá glosa mezi oběma věcmi musí rozlišovat. Jinak by sama dělala přesně to, co kritizuje: nahrazovala skutečnost vhodnějším scénářem.
Demonstrant s plakátem a člověk útočící na budovu nejsou jedna bezpečnostní položka. Demokratický stát má umět chránit diplomatickou misi a současně ponechat prostor pokojnému protestu; obtížnost tohoto úkolu není důvodem, aby jednu svobodu odnesla pořádková služba společně s odpadkovým košem.
Také česká Listina základních práv a svobod v článku 19 zaručuje právo pokojně se shromažďovat a připouští zákonné omezení jen z vymezených důvodů, pokud je v demokratické společnosti nezbytné. Zahraniční nóta může upozornit na potřebu ochrany, nemůže si však sama napsat českou ústavu drobným písmem pod čarou.
Rozhodující bude význam nenápadného přídavného jména „adekvátní“. Neznamená maximální, bezbřehé ani přesně takové, jaké by si přála odesílající strana; konkrétní podobu opatření určují české orgány podle situace a vlastních pravomocí. Diplomacie může poslat seznam přání, nikoli dálkově řídit policejní kordony. Finské ministerstvo zahraničí v době zveřejnění zprávy neoznámilo, jak na požadavek odpoví. I to je podstatný detail: Moskva požádala, Helsinky rozhodnou podle vlastního práva. Nóta není carský výnos s mezinárodní donáškou, byť může být zabalena do sebevědomější obálky.
Česko proto nemusí předvádět ani hrdinské gesto, ani servilní úklonu. Stačí profesionálně zajistit budovu, vyhodnocovat skutečná rizika a nenechat si pod pojmem bezpečnost propašovat pohodlí politické moci. Právě obyčejná věcnost bývá pro velkolepé imperiální manýry nejméně pohodlným protivníkem.
Bezpečí budovy nesmí znamenat ticho před jejími okny
Praha má chránit ruské velvyslanectví, protože právní stát plní své povinnosti i vůči zemi, s níž má hluboké spory. Síla demokracie se nepozná podle toho, komu poskytne ochranu ráda, ale podle toho, zda pravidla dodrží i bez potlesku.
Stejný právní stát však nesmí zaměnit ochranu zdí za ochranu cizí vlády před nepříjemným názorem. Okno ambasády není hranicí, za níž přestává platit svoboda slova, a chodník před ním není čekárnou na svolení Moskvy.
Pokojný protest může být hlučný, ostrý a diplomaticky protivný. Právě proto má význam: svoboda, která smí promluvit jen tehdy, když nikoho neruší, je pouhou dekorací pověšenou v bezpečné vzdálenosti od reality.
Ruské volby proběhnou a české úřady udělají svou práci. Neměly by však dělat práci navíc pro představu, že důstojnost velmoci roste úměrně počtu umlčených transparentů. Na celé epizodě není nejvýmluvnější žádost o policejní dohled, protože ta je běžná a právně pochopitelná. Znepokojivý je ten nenápadný krok navíc, v němž se fyzické bezpečí pokouší převléknout za nárok na politický komfort. Demokracie musí chránit hlasujícího, diplomata i pokojného demonstranta, přestože každý stojí na jiné straně plotu. Jakmile začne jednoho z nich odklízet jen proto, aby obraz voleb vypadal čistěji, chrání už kulisu místo práva.
Možná se žádný incident nestane a zářijové dny v Praze proběhnou bez dramatu. O to důležitější bude nezapomenout, že skutečně bezpečné volby nejsou ty, před nimiž hlídka odstraní všechny kritické hlasy, ale ty, které se jich nemusejí bát.
