Americký prezident znovu zaměnil diplomacii za výhrůžný megafon. Kanadě slibuje tvrdší cla i horší následky, pokud se odmítne seřadit podle jeho povelů.
Donald Trump v pondělí opět předvedl, že diplomatický slovník považuje za zbytečnou zátěžovou výbavu. Jak popsaly Seznam Zprávy v přímé zprávě o jeho výroku, kanadské představitele označil za „klauny“, kteří by se měli „srovnat“, jinak prý jejich zemi čekají mnohem horší následky. Prezident nejsilnější ekonomiky světa tak vstoupil do obchodního sporu s elegancí člověka, který si spletl jednací stůl s pultem na pouťové střelnici.
Jeho výpad přišel poté, co ontarijský premiér Doug Ford připustil, že by Kanada při dalším vyhrocení sporu mohla omezit dodávky elektřiny a kritických surovin do Spojených států. Trump odpověděl připomínkou, že část kanadské elektřiny, ropy a plynu proudí přes území USA, a hned přidal slovní obušek. V jeho podání se z oboustranné hospodářské provázanosti stává jednostranná poslušnost: potrubí vede dvěma směry, ale rozkazy smějí proudit pouze z Washingtonu.
Lidově řečeno, Trump si nevidí do huby — a tentokrát je to politický problém, nikoli jen stylistická nehoda. Muž, který spojence veřejně uráží, jim současně vyčítá nedostatek vstřícnosti a jejich odpor vydává za důkaz nevděku. Je to zvláštní druh státnictví: nejprve sousedovi kopnout do dveří, potom se rozhořčit, že neotevřel s úsměvem.
Nejdřív ultimátum, potom jednání
Za osobními výpady leží zcela konkrétní celní hrozba. Podle agentury Reuters, která popsala parametry zhroucených rozhovorů, Trump oznámil, že od 1. ledna 2027 hodlá zvýšit cla na kanadská auta, nákladní vozy a automobilové díly na 50 procent. Vyjednávání se tedy v jeho režii podobá požárnímu cvičení, při němž velitel nejprve zapálí budovu a pak kárá ostatní, že panikaří. Na stole přitom nebyla drobnost. Uvažovaná dohoda měla snížit sazbu na kanadská osobní auta a lehké užitkové vozy z 25 na 15 procent a u oceli a hliníku z 50 na 25 procent; rozhovory se rozpadly mimo jiné na sporu o střední a těžká nákladní vozidla. Trump na neúspěch nezareagoval trpělivější diplomacií, nýbrž větším kladivem, protože v jeho obchodní příručce patrně po kapitole „ústupky“ následuje už jen ceník trestů.
Klauni na severu, principál ve Washingtonu
Označit protistranu za klauny může znít úderně na sociální síti, jenže zahraniční politika není soutěž o nejhlasitější urážku před zavírací dobou. Trump nejprve požaduje, aby kanadští politici poslušně nastoupili do řady, a jejich odmítnutí pak líčí jako výstřední chování. Cirkusovou metaforu přitom nevytváří Ottawa, nýbrž prezident, který každé obchodní číslo doprovází prásknutím biče.
Osobní rovina neskončila u společné nálepky. Agentura AP v podrobné zprávě o americko-kanadském sporu zaznamenala, že Trump označil Douga Forda za méně charismatickou, méně inteligentní a celkově nevýraznou verzi jeho zesnulého bratra Roba Forda. Když prezidentovi při debatě o clech dojdou argumenty a sáhne po rodinném srovnávání, není to tvrdé vyjednávání; je to mocenská verze hádky, která by byla nedůstojná i pod anonymním účtem.
Ford ovšem zůstal diplomatický asi jako motorová pila v porcelánu: pohrozil zásahem proti republikánským státům, mluvil o nasazení všeho včetně příslovečného kuchyňského dřezu a Trumpa označil za poraženého. Rozdíl je v dosahu.
Hrubost provinčního premiéra je politický hluk, zatímco hrubost prezidenta USA může během několika vět pohnout cenami, zakázkami a pracovními místy; stejný slovník proto nenese stejnou odpovědnost.
Suverénní Kanada není čekárna před Oválnou pracovnou
Trump současně napsal, že Kanada už nebude „považována za stát“, a premiéra Marka Carneyho dál tituloval jako guvernéra. To není nevinné slovíčkaření, ale pokračování postoje, v němž se samostatná země smí těšit americké přízni pouze tehdy, když se chová jako podřízená správní jednotka. Bílý dům tak nabízí partnerství zvláštního střihu: Kanada si může ponechat vlajku, pokud Washingtonu odevzdá poslední slovo. Tatáž zpráva agentury AP uvádí, že Carney zůstává ochoten jednat, avšak jen jako představitel suverénního státu s rovnocenným partnerem; americké požadavky podle něj mířily k oslabení kanadského automobilového průmyslu. To je podstatný rozdíl, který se v Trumpově slovní mlze ztrácí. Odmítnout nevýhodnou nabídku není neposlušnost, stejně jako vyjednávání není audiencí u panovníka, jenž rozdává cla podle momentálního rozpoložení.
Cla jako kladivo, americká peněženka jako kovadlina
Trumpovo tvrzení, že Spojené státy Kanadu nepotřebují, působí rozhodně jen do chvíle, než se na scénu pustí čísla. Reuters uvádí, že hodnota vzájemného obchodu se zbožím a službami dosáhla v předchozím roce 872,3 miliardy dolarů; Kanada vyváží do USA přibližně tři čtvrtiny svého zboží a odtud dováží téměř polovinu. Závislost je nerovná, ale rozhodně není nulová ani jednosměrná. Prezident ji může popřít velkými písmeny, dodavatelský řetězec však účet na sociální síti nemá a na vykřičníky nereaguje.
Automobilová výroba navíc patří k nejprovázanějším částem obou ekonomik.
Kanadské díly vstupují do amerických montážních závodů, takže vyšší dovozní náklady mohou dopadnout také na výrobce a zákazníky v USA; zástupce kanadských dodavatelů Reuters varoval, že bez konkrétních součástek by se americká montáž zastavila. Trumpovo clo tedy není přesně naváděná střela na Ottawu. Je to bumerang natřený americkými barvami a prodávaný jako důkaz síly ještě předtím, než se vrátí.
První reakce trhu ostatně nebyla oslavná fanfára: po oznámení oslabily akcie několika velkých automobilek. Samotný denní pokles samozřejmě nepředpovídá konečný účet, ukazuje však, že prezidentská slova nejsou estrádní rekvizita bez následků. Když hlava státu používá celní sazby jako interpunkci, firmy musejí počítat i s větou, kterou zítra přepíše.
Továrny se nestěhují jako golfové hole
Trump vyzval výrobce, aby stavěli ve Spojených státech, kde by se dovozním clům vyhnuli. Zní to prostě, skoro jako přestěhovat křeslo z jedné kanceláře do druhé, jenže automobilka není kufr na kolečkách. Za každým závodem stojí síť subdodavatelů, kvalifikovaných pracovníků, logistiky a dlouhodobých investic, které nelze přemístit jedním příspěvkem psaným verzálkami. Právě tady se tvrdá rétorika potkává s vlastní absurditou. Prezident slibuje návrat výroby, ale současně zvyšuje nejistotu podnikům, které potřebují stabilní pravidla a plánují na roky dopředu. V Trumpově ekonomickém kabaretu má kapitál pochodovat na povel; jenže peníze mají tu protivnou vlastnost, že před řevem neutíkají vždy směrem, který si řečník objednal.
Kanada vrací úder a účet roste
Část padesátiprocentních amerických cel na kanadské zboží v hodnotě zhruba 20 miliard dolarů už vstoupila v platnost, zatímco nová hrozba pro auta a díly má začít až v lednu 2027. Kanada oznámila odvetná cla na vybrané americké výrobky od 8. září. Rozlišení mezi platným opatřením a budoucí výhrůžkou je důležité, protože Trump rád servíruje záměr tak hlasitě, až vypadá jako hotový zákon vytesaný do mramoru.
Carneyho odchod z rozhovorů podpořily podle průzkumu citovaného Reuters tři čtvrtiny Kanaďanů. To je pro Trumpovu taktiku nepohodlná zpráva: tlak, který měl souseda rozdělit a přimět ke kapitulaci, může naopak posilovat domácí shodu proti Washingtonu. Šikana má totiž jeden chronický konstrukční nedostatek — oběť si někdy místo pokleknutí narovná záda.
Dveře k jednání přesto nejsou zavřené. Carney veřejně připustil vzájemně výhodnou dohodu, pokud Spojené státy přijdou s respektem ke kanadské suverenitě a se skutečným partnerským přístupem. To není nabídka bezpodmínečné lásky, nýbrž minimální civilizační standard; pro prezidenta zvyklého měřit přátelství mírou podřízenosti však může působit skoro revolučně.
Když velmoc ztratí míru
Nejnebezpečnější na Trumpově výstupu nejsou samotní „klauni“, nýbrž představa moci, která za tím slovem stojí. Spojenec má poslechnout, menší země ustoupit a nesouhlas se smí vysvětlit jen jako drzost.
Takový jazyk nebuduje respekt, pouze vyrábí strach a odpor.
A země, která musí každému připomínat svou velikost, začíná nápadně připomínat člověka, jenž o vlastní autoritě přesvědčuje křikem.
Cla nakonec neplatí abstraktní mapa ani uražená vlajka. Dopadají na zaměstnance továren, jejich rodiny, dopravce, dodavatele a zákazníky na obou stranách hranice. Každá další výhrůžka může znamenat odloženou investici, dražší výrobek nebo nejistější práci. Trumpův slovník je možná laciný, ale účet za něj bývá skutečný.
Právě proto nelze tuto epizodu odbýt jako další hlučné představení jednoho politika. Když prezident zamění spojence za poddané a obchod za trestní výpravu, poškozuje něco cennějšího než jednu dohodu: důvěru, která se buduje desítky let a ztrácí během několika vět. Kanada nemusí být bezchybná, aby si zasloužila jednání bez ponižování. A jestli má někdo v tomhle cirkusu konečně srovnat řady, pak především mocní, kteří si pletou sílu se schopností ponížit souseda.
