Babiš chce senátní elitu. Místo ní sbírá vlastní politický cirkus
ANO řeší společné kandidáty s SPD a Motoristy. Problém je, že o tom část kandidátů nechce ani slyšet.
Podle informací zveřejněných serverem Seznam Zprávy se plán předsedy vlády a významného podnikatele Andreje Babiše na společné senátní kandidáty s SPD a Motoristy začíná výrazně komplikovat dříve, než vůbec dorazil do cílové rovinky. Zatímco předseda hnutí ANO jedná s Tomiem Okamurou a slavným humoristou Petrem Macinkou o možné spolupráci, lidé, které ANO samo vysílá do senátních voleb, dávají stále hlasitěji najevo, že si podobné politické manželství představovali poněkud jinak. Přesněji řečeno vůbec.
Celá situace připomíná rodinnou oslavu, na které ženich slavnostně oznamuje zásnuby, zatímco nevěsta právě zjišťuje, že o žádosti o ruku ještě nikdo neinformoval ji samotnou. Kandidáti ANO totiž jeden po druhém vysvětlují, že chtějí kandidovat za ANO. Jen za ANO. A pokud možno bez dalších log, značek a překvapení na volebních plakátech.
Starosta Jindřichova Hradce Michal Kozár uvedl, že pokud bude schválen, chce kandidovat jednoznačně pouze za ANO. Připomněl, že je členem hnutí a vždy kandidoval jen za něj. Podobně se vyjádřil také lékař Jaroslav Štěrba z jižní Moravy, který dlouhodobě spolupracuje s Andrejem Babišem. I on počítá s kandidaturou prostřednictvím ANO a s žádnou jinou stranou podle svých slov nejedná.
Stejný tón zaznívá i z dalších regionů.
Plzeňská náměstkyně primátora Lucie Kantorová dokonce připustila, že pokud by za její kandidaturou měly stát také SPD nebo Motoristé, musela by si celou záležitost znovu promyslet. Nejde prý o vymezování vůči těmto stranám, ale o čitelnost a důvěryhodnost kandidatury.
Politický překlad této věty je poměrně jednoduchý. Kandidát chce, aby voliči přesně věděli, koho volí. Což je v české politice překvapivě odvážný požadavek.
Obdobná situace panuje také v Královéhradeckém kraji. Krajský předseda Petr Koleta uvedl, že všichni navržení kandidáti počítají s kandidaturou čistě za ANO. Pokud je chce někdo podpořit, ať je podpoří. Nikdo však podle jeho slov nepočítá s tím, že by se z nich stali oficiální společné kandidáti více stran.
Podobné signály přicházejí i z Prahy.
Moderátor Zdeněk Mahdal i komunální politik Karel Grabein Procházka dali jasně najevo, že počítají s kandidaturou pod hlavičkou ANO. Nikoliv pod širším politickým deštníkem, do kterého by se vešlo ještě několik dalších stran.
Tím vzniká zajímavá situace. Andrej Babiš jedná o společném postupu, zatímco značná část lidí, kteří by měli být součástí tohoto projektu, se tváří, jako by jim někdo právě oznámil změnu programu během letu. Otázkou ovšem zůstává, zda na názorech regionů a kandidátů bude nakonec záležet. O konečné podobě kandidátek rozhoduje celostátní výbor hnutí ANO. Jinými slovy vedení. A česká politika už mnohokrát ukázala, že mezi názorem regionu a rozhodnutím centrály může být podobný vztah jako mezi návrhem a výsledkem veřejné zakázky. Místopředseda ANO Karel Havlíček odmítl spekulace komentovat s tím, že kandidátky se stále finalizují. Z regionů však zaznívá nejistota. Jihočeský krajský předseda Roman Kubíček například připustil, že pokud nějaká jednání o spolupráci probíhají, pak mimo regionální struktury.
V praxi to znamená, že někteří kandidáti stále netuší, v jakém politickém dresu nakonec na hřiště vůbec nastoupí.
Menší spojenci sní o Senátu, ANO sní o vítězství
Celá debata má ještě jednu důležitou rovinu. SPD ani Motoristé nemají v Senátu silnou pozici. SPD dosud v senátních volbách výraznější úspěch nezaznamenalo a Motoristé jsou na této úrovni prakticky nováčkem.
Právě proto je společná kandidatura pro menší partnery mnohem lákavější než pro samotné ANO. Zjednodušeně řečeno: pokud vedle vás stojí nejsilnější opoziční hnutí v zemi, vypadá cesta k volebnímu úspěchu výrazně schůdněji.
Tomio Okamura proto otevřeně mluví o společných kandidátech a o snaze posílit zastoupení současné opoziční koalice v Senátu. Podobně argumentuje i Petr Macinka, podle něhož by koordinovaný postup mohl pomoci názorovému proudu, který je dnes v horní komoře slabší. Jenže právě zde se objevuje paradox celé operace. Menší strany potřebují ANO výrazně více než ANO potřebuje je. A kandidáti ANO si to zřejmě velmi dobře uvědomují.
Senát navíc není Poslanecká sněmovna.
Voliči zde často hlasují více podle osobností než podle stranických značek. Regionální kandidáti proto neradi riskují situaci, kdy budou muset vysvětlovat složitou konstrukci společné kandidatury lidem, kteří přišli volit konkrétního člověka.
Ironie celé situace spočívá v tom, že plán na sjednocení sil zatím vytváří hlavně nová dělící čára. Zatímco vedení hledá společnou řeč s potenciálními partnery, vlastní kandidáti dávají najevo, že by nejraději zůstali přesně tam, kde jsou.
A právě zde se ukazuje jedna z nejstarších politických pravd. Vytvořit koalici je složité. Vytvořit koalici ještě před volbami bývá ještě složitější. A vytvořit koalici, o kterou část vlastních kandidátů nestojí, je disciplína, která si zaslouží vlastní olympijskou kategorii.
Andrej Babiš tak možná sní o velké senátní spolupráci. Jenže zatím to vypadá, že první překážkou nejsou soupeři, ale vlastní tým.
A jak ukazuje historie politiky nejen v Česku, není mnoho věcí nebezpečnějších než okamžik, kdy generál oznámí směr pochodu a část vojáků odpoví, že o výletu slyší úplně poprvé.
Použité zdroje: SeznamZpravy.cz, FaktHusty.cz
