Vance nikam neletí. Jednání s Íránem padlo a mír znovu čeká
Jednání USA a Íránu ve Švýcarsku bylo zrušeno. Diplomacie tak znovu ukázala, že i mír může uvíznout v odletu.
Server Novinky.cz informoval, že plánované páteční jednání mezi Spojenými státy a Íránem ve švýcarském horském středisku Bürgenstock se neuskuteční. Americký viceprezident J. D. Vance měl do Švýcarska odcestovat, jenže Bílý dům oznámil odklad jeho cesty. A tak se z velké diplomatické mise stala další ukázka toho, že světové dějiny občas nezastaví armáda, parlament ani prezident, ale prostě logistika. Když se má jednat o válce, míru, sankcích, přístavech a jaderném programu, je patrně nejtěžší úkol dostat všechny účastníky do stejné místnosti.
Diplomacie po americku. Schůzka s Íránem padla dřív než odlet
Podle agentury Reuters se rozhovory mezi USA a Íránem ve Švýcarsku konat nebudou. Agentura AP dokonce uvedla, že náhlé odložení Vanceovy cesty vnáší pochybnosti o budoucnosti memoranda o ukončení války. Bílý dům přitom sdělil, že Vance byl k cestě připraven, ale misi odložila „složitá logistika vyjednávání“. To je formulace, která v diplomatickém slovníku zní vznešeně, ale běžnému člověku připomene situaci, kdy někdo tvrdí, že určitě přijde, jen neví kdy, odkud a jestli vůbec.
Viceprezident Vance podle uvedených informací dál tvrdí, že do Švýcarska odletět plánuje. Jen zatím neví přesně kdy. Technická jednání by podle něj mohla začít někdy o víkendu, ale i tento plán se může změnit. V překladu z diplomatštiny do češtiny to znamená, že plán existuje, dokud ho realita znovu neodstrčí ze stolu. A realita má v podobných situacích nepříjemný zvyk chodit bez pozvánky.
Do odkladu vstoupila také zpráva arabského kanálu Al-Majadín, spojovaného s libanonským hnutím Hizballáh, podle níž měl Írán rovněž odložit návštěvu Švýcarska kvůli přetrvávajícím nepokojům v Libanonu. Tam podle libanonské státní tiskové agentury zemřelo při nočních izraelských náletech nejméně 16 lidí. Izraelská armáda předtím uvedla, že útočila na ozbrojence Hizballáhu a jejich infrastrukturu na jihu Libanonu. Podle Izraele šlo o reakci na opakované porušování příměří ze strany hnutí podporovaného Íránem.
Když se mír podepisuje rychleji, než se dá uskutečnit
Právě ukončení bojů v Libanonu má být jedním z bodů memoranda, které podmiňuje příměří mezi USA a Íránem.
Americký prezident Donald Trump podle zdroje uvedl, že porušení této podmínky ze strany Izraele nemusí vést k prolomení memoranda. Íránská strana se k tomu ale nevyjádřila. Výsledkem je situace, v níž každý sleduje každý výrok, každé mlčení a každý odložený let, protože i nevyřčená věta může v diplomacii vážit víc než celý tiskový brífink.
Slavnostní podpis memoranda se měl odehrát ve švýcarském Bürgenstocku poté, co dokument podle zdroje elektronicky podepsali americký prezident Donald Trump a íránský prezident Masúd Pezeškján. Memorandum má ukončit válku, kterou zahájily Spojené státy a Izrael útokem na Írán a v níž od dubna platí příměří. Jenže slavnostní podpis bez slavnostní účasti najednou působí jako svatba, na kterou dorazil dort, fotograf i matrikář, ale ženich s nevěstou řeší komplikovanou logistiku. Dohoda o technických detailech má být podle memoranda uzavřena do 60 dnů. Lhůtu lze po vzájemné dohodě prodloužit. I tady se ukazuje kouzlo mezinárodních dokumentů: termín je pevný, dokud není pružný. Na papíře to vypadá jako řád, v praxi jako čekárna s diplomatickým kobercem a kávou bez jasného konce.
Plán počítá s uvolněním námořní blokády íránských přístavů a otevřením Hormuzského průlivu. Washington se má zavázat ke zrušení protiíránských sankcí a k uvolnění zmrazených peněz Teheránu. Írán má znovu slíbit, že nebude pořizovat ani vyvíjet jaderné zbraně. Otázka zásob obohaceného materiálu má být předmětem dalších jednání. Jinými slovy: nejvýbušnější část celé věci se neřeší tečkou, ale odkládá se do další kapitoly.
Svět čeká na víkend, diplomaté na zázrak
Celá situace ukazuje, jak křehké je vyjednávání, v němž se na jednom stole potkávají válka, jaderný program, sankce, příměří, Libanon, Izrael, Írán a Spojené státy. Každý bod může vypadat jako technický detail, dokud nezačne hýbat celým procesem. Diplomacie pak nepřipomíná velké státnické divadlo, ale spíš složitý stroj, kde stačí jeden zaseknutý šroubek a všichni najednou vysvětlují, proč se vlastně nic nestalo.
Co se v původních zprávách často nezdůrazňuje dost nahlas, je prostý fakt, že podobná memoranda nejsou konec problému. Jsou to spíš vstupenky do dalšího kola sporů. Podepsat dokument je jedna věc. Udržet příměří, sladit regionální zájmy, vyřešit sankce, kontrolovat jaderné závazky a přitom zabránit tomu, aby celý proces shodil další útok nebo další politické prohlášení, je věc úplně jiná.
Odklad Vanceovy cesty proto nemusí znamenat zhroucení jednání. Znamená ale, že důvěra v proces dostala další nepříjemnou ránu. A v mezinárodní politice se důvěra neopravuje tiskovou větou o logistice. Ta se buduje činy, termíny, účastí a schopností skutečně dorazit tam, kde se má rozhodovat. Zároveň je vidět, jak snadno se velká slova o míru střetnou s terénem, kde dál padají bomby, vznikají oběti a jednotlivé strany si hlídají každý centimetr politického prostoru. Memorandum může znít slavnostně. Jenže lidé v regionu nežijí v memorandech. Žijí v realitě, kde každé zpoždění může znamenat další noc strachu.
A tak zůstává obraz hodný satirického atlasu současného světa. V Alpách je připravené místo pro jednání, ve Washingtonu připravený viceprezident, v dokumentech připravené body a v titulcích připravené naděje. Jen mír zatím stojí někde mezi letištní halou a tiskovým prohlášením. Kufry má možná sbalené, ale odlet se odkládá.
Důvod? Složitá logistika. Dějiny by se smály, kdyby při tom neumírali lidé.
Použité zdroje: Novinky.cz, FaktHusty.cz, Reuters
