Svetlana Poljakovová, spojovaná s Lavrovem, získala po ruské invazi občanství SAE. Její dcera dostala emiratský pas o pár dní dříve.
Rusko vede bizardní válku proti Ukrajině, jeho diplomacie už roky vysvětluje světu vlastní pohled na suverenitu a zahraniční nepřátele, ale v blízkosti šéfa ruského ministerstva zahraničí se mezitím objevil pozoruhodně mezinárodní detail. Jak nyní uvedl zpravodajský server Novinky.cz s odkazem na Protikorupční nadaci Alexeje Navalného, Svetlana Poljakovová, kterou média a investigativci dlouhodobě spojují se Sergejem Lavrovem, získala několik měsíců po začátku plnohodnotné ruské invaze občanství Spojených arabských emirátů.
Načasování je přinejmenším pikantní. Proč?
Rusko zahájilo plnohodnotnou invazi 24. února 2022 a následovaly rozsáhlé západní sankce proti představitelům Kremlu, podnikatelům i lidem z jejich bezprostředního okolí. Poljakovová podle nově zveřejněných zjištění obdržela občanství SAE 28. prosince téhož roku, tedy deset měsíců po vpádu ruských vojsk na Ukrajinu.
U jejího vztahu s Lavrovem je ovšem potřeba sundat bulvární nohu z plynu přesně tam, kde končí důkazy. Nezávislé investigativní médium Important Stories – iStories popsalo už v roce 2021 jejich dlouholeté „velmi blízké vztahy“, zatímco jiná média Poljakovovou označují přímo jako Lavrovovu milenku. Veřejně dostupné podklady však nedokládají žádné oficiální potvrzení jejich partnerského statusu, a proto je přesnější hovořit o ženě dlouhodobě spojované s ruským ministrem.
Pas za zásluhy přišel ještě před Silvestrem
Podle informací, které Protikorupční nadace zveřejnila a které shrnul nezávislý server Meduza, získala Poljakovová občanství Spojených arabských emirátů 28. prosince 2022 s odůvodněním „za zásluhy vůči státu“. Co přesně těmito zásluhami bylo, zveřejněné informace podrobně nevysvětlují. Právě tato mezera dodává příběhu téměř absurdní příchuť: žena spojovaná s jedním z nejmocnějších diplomatů Moskvy získává během válečného roku nový pas státu vzdáleného tisíce kilometrů od Rudého náměstí.
Ještě rychlejší byla její dcera Polina Kovalevová. Ta podle stejného zjištění získala občanství SAE už 17. prosince 2022, tedy jedenáct dní před svou matkou, přičemž jako základ jejího občanství je uváděno zaměstnání. Rodinná prosincová nadílka tak tentokrát nepřišla v krabici pod stromečkem, ale v podobě dokumentů umožňujících právní vazbu na další stát.
Kovalevová přitom nebyla člověkem, který by zahraniční prostředí objevoval až po roce 2022.
Dlouhodobě žila ve Velké Británii, studovala na Imperial College Business School a podnikala prostřednictvím britských společností. Meduza s odkazem na předchozí investigace připomíná také její londýnský byt v Kensingtonu, jehož 999letý nájem pořídila v roce 2016 za 4,4 milionu liber.
Pak přišla válka a s ní sankční realita. Britská vláda 24. března 2022 zařadila Polinu Kovalevovou mezi sankcionované osoby a ve svém oficiálním oznámení ji označila za nevlastní dceru Sergeje Lavrova; zároveň uvedla, že podle dostupných informací vlastní londýnskou nemovitost za přibližně čtyři miliony liber. Zmrazení majetku a cestovní omezení už nebyly rétorickou válkou na televizní obrazovce, nýbrž právním opatřením s konkrétními následky. Britské ministerstvo zahraničí – GOV.UK
Žena, která nebyla jen náhodnou tváří v pozadí
Příběh Poljakovové nezačal současným emiratským pasem. Investigace iStories z roku 2021 zjistila, že působila na ruském ministerstvu zahraničí a objevovala se v těsné blízkosti Lavrova při událostech, které rozhodně nepřipomínaly náhodné setkání dvou lidí u automatu na kávu. Investigativci popsali její účast na cestách i její přítomnost během významných oficiálních akcí.
Novináři navíc zjistili, že několik lidí mělo její telefonní číslo uložené pod jménem „Svetlana Lavrova“ nebo obrácenou variantou téhož jména, přestože podle dostupných státních databází Lavrovovo příjmení nikdy oficiálně nenosila. Samotný zápis v telefonním seznamu samozřejmě není oddacím listem ani důkazem mileneckého vztahu, tvoří však jeden z detailů, o které investigativci své závěry o mimořádné blízkosti Poljakovové k ministrovi opírali.
iStories rovněž popsaly její značný vliv v prostředí ministerstva a majetek lidí z jejího rodinného okruhu v Rusku a Británii.
Jejich investigace hovořila o aktivech přesahujících miliardu rublů a mapovala personální i podnikatelské vazby lidí spojených s Poljakovovou. Jde o závěry investigativního média, nikoliv o pravomocný rozsudek soudu, což je v takto citlivém příběhu podstatný rozdíl.
A ještě jedno pojmové uklizení, protože skutečnost je dost bizarní sama o sobě. Soudruh Sergej Lavrov údajně není ruský oligarcha, ale dlouholetý ministr zahraničí Ruské federace. Skutečným oligarchou, který se v investigacích kolem Poljakovové objevuje, je miliardář Oleg Děripaska: podle zjištění Protikorupční nadace citovaných Meduzou Poljakovová a její rodina využívaly soukromá letadla a zahraniční nemovitosti spojené právě s ním.
Západ to není. Zahraniční pojistka ale ano
Stejně tak by bylo fakticky špatně označit Spojené arabské emiráty za „Západ“. Nejsou západní zemí a článek by si ničím nepomohl, kdyby kvůli atraktivnějšímu titulku přemaloval mapu světa. Ironie leží jinde: v době, kdy se Rusko dostávalo pod stále tvrdší mezinárodní sankční tlak, dvě ženy spojované s domácností a okolím jednoho z nejvýraznějších představitelů ruského státu získaly občanství další země.
Sám Lavrov pocítil sankční reakci téměř okamžitě po zahájení invaze. Britská vláda oznámila zmrazení jeho případných britských aktiv už 25. února 2022, den po vstupu ruských vojsk na Ukrajinu.
O měsíc později následovala Polina Kovalevová. Když tedy lidé kolem ruského ministra v prosinci téhož roku získali pasy SAE, odehrávalo se to ve světě, v němž se možnosti ruských politických elit a jejich příbuzných na Západě rychle zužovaly.
Z dostupných informací ale nelze poctivě tvrdit, že Poljakovová nebo Kovalevová získaly emiratské občanství proto, aby obcházely sankce, utíkaly z Ruska nebo ukrývaly majetek. Takový motiv zveřejněné podklady nedokládají. Lze doložit data vydání pasů, předchozí britský život Kovalevové, sankce i dlouhodobé spojení Poljakovové s Lavrovem; všechno ostatní musí zůstat tam, kam patří – mimo kolonku ověřených faktů.
Když vlastenectví dostane druhý cestovní doklad
Právě proto tenhle příběh nepotřebuje domýšlet tajná letiště, diplomatické kufříky ani dramatický útěk pod rouškou noci. Reálná časová osa je sama o sobě dostatečně ostrá: válka začala v únoru, Británie sankcionovala Kovalevovou v březnu a v prosinci měla ona i její matka občanství SAE. Satira zde nevzniká vymyšleným vtipem, ale prostým postavením ověřených událostí vedle sebe.
Na tomto příběhu není nejvýraznější samotný pas, ale kontrast, který kolem něj vzniká. Lavrov patří k nejviditelnějším tvářím státu, jehož vztahy se Západem po invazi na Ukrajinu propadly do nejhlubší krize za desítky let. Přitom žena s ním dlouhodobě spojovaná získala ještě v roce 2022 občanství jiné země a její dcera totéž o několik dní dříve. To není důkaz zrady ani útěku a bylo by nepoctivé to tak nazývat. Je to ale obraz, který si o ironii říká sám. Vlastenectví zjevně nemusí znamenat, že všechny životní pojistky musejí ležet uvnitř ruských hranic. Když se geopolitika láme přes válku, sankce a zavírající se dveře, druhý pas začne působit méně jako suvenýr a více jako mimořádně praktická výhoda. A právě proto celý případ působí tak výmluvně. Není třeba přidávat fiktivní kufry, tajné útěky ani pohádky o spiknutí. Stačí vedle sebe položit data, sankce, britskou minulost Poliny Kovalevové a prosincové pasy SAE. Fraška totiž někdy nevzniká tím, co si novinář vymyslí, ale tím, jak neuvěřitelně vedle sebe vypadají ověřená fakta.
