Když se i nejvěrnější začnou rozhlížet po nouzovém východu, není to reforma. To už připomíná výprodej mocenského skladu.
Redakce satirického magazínu test.berypixel.cz/ se dnes zaměřila na zákulisní spekulace o možných mocenských pohybech uvnitř ruské elity. Dle zveřejněných informací zpravodajského serveru Forum24.cz, který cituje vyjádření bývalého ukrajinského ministra zahraničí Volodymyra Ogryzka pro televizi Kanal 24 se v okolí Vladimira Putina údajně formují skupiny usilující o jeho odstranění, především z obavy o vlastní budoucnost i zachování Ruské federace v její současné podobě.
Rusko dlouhé roky budovalo obraz pevnosti, kde se nic nehýbe bez souhlasu Kremlu. Jenže každá pevnost má jednu nepříjemnou vlastnost. Když se uvnitř začne drolit zdivo, nepomůže natřít fasádu novou barvou ani uspořádat další vlasteneckou přehlídku. Trhliny totiž obvykle vznikají zevnitř.
Podle soudruha Ogryzka už část ruských elit nepřemýšlí nad tím, jak Putina zachránit, ale jak zachránit sebe. A to je rozdíl, který bývá v autoritářských režimech mnohem důležitější než všechny oficiální projevy dohromady. Loajalita totiž často vydrží přesně do chvíle, kdy začne ohrožovat vlastní majetek, postavení nebo osobní bezpečnost.
Když věrnost dostane cenovku
Ogryzko tvrdí, že mezi lidmi kolem Kremlu údajně vzniká snaha nabídnout Západu „novou“ tvář Ruska. Ne proto, že by náhle objevili kouzlo demokracie, ale proto, že chtějí přesvědčit okolní svět, že s nimi lze začít znovu. Je to zvláštní obchodní model. Produkt zůstává téměř stejný, jen se plánuje vyměnit logo na obalu. Staré vedení pryč, nový management dovnitř a zákazník má uvěřit, že obsah bude tentokrát jiný. Marketing by z toho možná udělal případovou studii, politologové spíš opatrně zvednou obočí.
Podle bývalého ukrajinského ministra je hlavním cílem těchto úvah zachování územní celistvosti Ruska. Jinými slovy: prezident může být podle této interpretace obětován, pokud stát zůstane pohromadě. Z pohledu mocenských elit jde o logickou úvahu. Rozpad země by totiž znamenal nepředvídatelné důsledky nejen pro samotné Rusko, ale i pro ty, kteří v jeho čele stáli nebo stojí. Jestli něco historie autoritářských režimů opakovaně ukazuje, pak to, že nejrychleji mizí přátelství uzavíraná z povinnosti. Dokud systém rozdává moc a výhody, všichni se usmívají na společných fotografiích. Jakmile začne rozdávat nejistotu, začnou se hledat noví spojenci.
Ogryzko jako příklad zmínil miliardáře Arkadije Rotenberga, který patří mezi dlouholeté Putinovy spojence. Právě lidé z podobného okruhu podle jeho názoru mohou uvažovat nad tím, jak se od současného prezidenta odstřihnout, aby sami nebyli spojováni s jeho odpovědností.
Nelze přehlédnout, že Vladimir Putin je předmětem zatykače vydaného Mezinárodním trestním soudem. To je ověřitelný fakt, který významně ovlivňuje způsob, jakým na něj nahlíží velká část demokratických států. Právě tato skutečnost podle Ogryzka může být jedním z důvodů, proč někteří lidé kolem Kremlu přemýšlejí o jiném uspořádání moci.
Nový kabát, stejná skříň?
Další část Ogryzkovy úvahy směřuje k možnému vyjednávání se Západem. Nové ruské vedení by podle něj mohlo argumentovat tím, že pouze ono dokáže zabránit rozpadu země, občanským konfliktům nebo problémům spojeným s obrovským jaderným arzenálem.
To je argument, který nezní úplně nově. V různých obměnách se svět setkává s podobnou logikou opakovaně. Nejprve přijde varování před katastrofou, poté nabídka, že právě ti, kteří byli součástí systému, jsou jediní schopní katastrofu odvrátit. Je to politická verze věty: „Nejdřív jsme založili požár, ale teď jsme ochotni přijet s hasičským autem.“
Otázkou zůstává, nakolik by byl Západ ochoten podobné nabídce uvěřit. Ogryzko tvrdí, že právě na tuto možnost část ruských elit spoléhá. Nejde však o potvrzený scénář budoucnosti, ale o jeho politickou interpretaci současného vývoje.
Ve veřejném prostoru se přitom dlouhodobě diskutují různé scénáře poválečného uspořádání Ruska. Vedle zachování současné federace zaznívají také úvahy o možné dekolonizaci či vzniku více nástupnických států. Žádný z těchto scénářů ale dnes nelze označit za jistý nebo potvrzený. Jisté je pouze to, že válka na Ukrajině změnila geopolitickou mapu Evropy i způsob, jakým svět nahlíží na budoucnost Ruska. To, co ještě před několika lety působilo jako akademická debata, se dnes stalo předmětem seriózních bezpečnostních úvah.
A právě tady končí propaganda a začíná realita. V ní totiž nerozhodují televizní projevy, ale ekonomika, vojenská situace, mezinárodní izolace a především vztahy uvnitř samotného mocenského aparátu.
Možná se v Kremlu skutečně hledá nový plán. Možná se nehledá vůbec nic. V tuto chvíli jde stále o tvrzení bývalého ukrajinského ministra, nikoliv o nezávisle potvrzený vývoj.
Jedno ale satira odpustit nemůže. Když se začne mluvit o „prodeji“ dlouholetého vládce, připomíná to bazar, kde ještě včera prodavač tvrdil, že vůz je v perfektním stavu. Dnes už jen nenápadně dodává, že by bylo dobré převzít ho bez reklamace.
Moc totiž bývá nejdražší právě ve chvíli, kdy její hodnota začíná prudce klesat.
A historie zná mnoho vládců, kteří si mysleli, že jsou nenahraditelní. Nakonec se ukázalo, že nenahraditelná byla jen touha jejich okolí přežít. To je totiž politická měna, která má v krizových časech vždy vyšší kurz než jakákoli přísaha věrnosti. A pokud se opravdu někde vede debata o budoucnosti Ruska bez Putina, pak nejde o romantický příběh o změně, ale o chladnou kalkulaci. V politice totiž bývá svědomí často poslední položkou na seznamu. První bývá vlastní přežití. A právě to může být nejvýstižnější komentář celé situace.
Použité zdroje: Forum24.cz, 24tv.ua, test.berypixel.cz/
