Putin řečnil o ekonomice. O pár kilometrů dál hořel terminál a realita
Ukrajinský dron zasáhl ropný terminál v Petrohradu během ekonomického fóra. Ekonomika dostala vlastní prezentaci.
Podle informací zveřejněných serverem Armádní Zpravodaj s odkazem na analýzu týdeníku The Economist zasáhl 3. června 2026 ukrajinský dron ropný terminál přímo v Petrohradu. Stalo se to ve stejný den, kdy Vladimir Putin zahajoval petrohradské ekonomické fórum a hovořil o budoucnosti ruské ekonomiky. Symbolika celé situace byla natolik přesná, že by ji marketingové oddělení Kremlu pravděpodobně raději nikdy nevidělo. Zatímco se v konferenčních sálech debatovalo o hospodářské stabilitě, několik kilometrů dál hořela infrastruktura, na které tato stabilita stojí.
Ukrajinská strategie útoků hluboko v ruském týlu už dávno nepřipomíná izolované akce určené pro večerní televizní zprávy.
Jde o dlouhodobou kampaň zaměřenou na rafinerie, terminály, sklady a logistické uzly. Cílem není vyvolat velkou explozi pro titulní stránky novin, ale zvýšit náklady Ruska na vedení války. A právě to se podle dostupných dat daří.
Čísla, která Moskvě kazí náladu
Analýza The Economistu eviduje celkem 1 289 úderů na cíle vzdálené minimálně sto kilometrů od ukrajinských hranic. Jeho model sledující požáry u strategických objektů zachytil během roku 2025 přibližně trojnásobek incidentů oproti databázi ACLED. Důvod je poměrně prostý. Ukrajinské síly často neútočí na nové cíle, ale vracejí se ke stejným objektům právě ve chvíli, kdy začínají opravy.
Tempo útoků přitom výrazně roste!
V letech 2022 až 2024 provedla Ukrajina 335 úderů do hloubky ruského území. Samotný rok 2025 přinesl 658 útoků a vývoj v roce 2026 naznačuje další růst. Pokud bude trend pokračovat, překročí jejich počet hranici osmi set.
Stejně výmluvná jsou data o strategických objektech v dosahu útoků. Zatímco v roce 2022 se v okolí zásahů nacházely jen desítky důležitých zařízení, dnes jde o tisíce objektů. Průměrná vzdálenost útoků se navíc meziročně zvýšila přibližně z 400 na 800 kilometrů od ukrajinské hranice. Jinými slovy, geografická výhoda, kterou Rusko dlouho považovalo za samozřejmost, už nevypadá tak samozřejmě.
Opravit, zaplatit a čekat na další dron
Mluvit o tom, že v Rusku „nic nefunguje“, by bylo nepřesné. Přesnější je říct, že některé klíčové části energetické infrastruktury fungují způsobem připomínajícím kancelářskou tiskárnu v pátek odpoledne. Chvíli ano, chvíli ne a oprava stojí stále víc peněz.
Mezi zasaženými objekty figurují exportní terminál Primorsk, významný uzel Usť-Luga, rafinerie v Tuapse i Rjazaňská rafinerie. Zásah zaznamenal také chemický podnik Metafrax v Permi vzdálený přibližně 1 600 kilometrů od Ukrajiny. Reuters v březnu 2026 odhadl, že dočasně mohlo být mimo provoz asi 40 procent ruské exportní kapacity ropy, tedy zhruba dva miliony barelů denně.
K vedlejším důsledkům patří výpadky mobilního internetu, omezení letového provozu a přesuny protivzdušné obrany z frontových oblastí k ochraně infrastruktury ve vnitrozemí. Armáda tak musí hlídat nejen bojiště, ale stále častěji také potrubí, sklady a přístavy.
Hlavní zbraní této kampaně jsou dálkové útočné drony. Podle ukrajinského generálního štábu hrála významnou roli platforma FP-1 společnosti Fire Point. Neméně důležitá je však taktika. Útoky jsou plánovány tak, aby obcházely protivzdušnou obranu a často mířily na objekty ve fázi oprav. Vzniká tak nákladný koloběh: zásah, oprava, nový zásah a další oprava. Pro stavební firmy možná zajímavý obchodní model, pro provozovatele rafinerií už méně. Z otevřených dat lze ověřit i rostoucí zadlužení ruských podniků. Ve čtvrtém čtvrtletí roku 2023 a prvním čtvrtletí roku 2024 vzrostl dluh nefinančních společností o více než čtyři biliony rublů. Mezi významnými příjemci financování byly rovněž ropné a plynárenské firmy. Současně rostou úrokové náklady, což znamená, že odvětví stále více spoléhá na drahé úvěry místo pohodlného financování z vlastních příjmů.
Zastánci jednoduchých sloganů o nevyhnutelném kolapsu Ruska však musejí brzdit nadšení.
Část výpadků rafinace vedla paradoxně k vyššímu exportu surové ropy. Méně domácího zpracování totiž znamená více barelů určených na zahraniční trhy. Moskva tak některé ztráty kompenzuje přesměrováním exportu a hledáním alternativních cest.
To ale neznamená, že problém neexistuje. Podle citovaných analýz příjmy z fosilních paliv zaostávaly za očekávaným vývojem a tlak na energetický sektor postupně roste. Nejde o dramatický kolaps ze dne na den. Spíše o dlouhodobé a drahé opotřebovávání systému, který musí stále častěji investovat do oprav místo do rozvoje.
Důležité je to i pro Českou republiku. Od dubna 2025 je tuzemský trh zásobován výhradně neruskou ropou prostřednictvím ropovodů TAL a IKL. Přímá závislost na ruských dodávkách skončila. Přesto zůstává český spotřebitel součástí globálního trhu, kde jakýkoliv větší výpadek exportních kapacit dokáže zahýbat cenami ropy a následně i cenami pohonných hmot.
Ukrajinské drony válku samy nevyhrají. Každý zásah ale zvyšuje účet za její pokračování.
A zatímco se na ekonomických fórech dál mluví o růstu, modernizaci a stabilitě, někde mezi těmito projevy a hořícími terminály se stále hlasitěji ozývá otázka, kolik bude stát další oprava.
A kolik dalších prezentací o ekonomické síle bude muset doprovodit pohled na stoupající sloup kouře.
Použité zdroje: Economist.com, Armadnizpravodaj.cz, FaktHusty.cz
