FaktHusty.cz
Donald Trump by nejraději zastavil ukrajinské útoky na ruské rafinerie, jenže Volodymyr Zelenskyj mu do jeho velkolepého mírového obchodování hodil pořádně drahý účet. Ukrajinský prezident v pondělním rozhovoru pro americkou televizi PBS prohlásil, že byl ochoten na žádost Washingtonu omezit útoky na ruskou ropnou infrastrukturu. Měl však jednu nepříjemnou podmínku: Rusko musí přestat bombardovat ukrajinskou energetickou síť. Podle jeho vyjádření Moskva v útocích pokračovala, a tak Kyjev údery obnovil, jak informovaly České noviny. A máme tu skutečně prvotřídní diplomatický obchod! Trump chce ochránit ruské rafinerie, zatímco Zelenskyj si dovoluje požadovat, aby Ukrajincům fungovala elektřina. Taková drzost! Ještě chvíli a ukrajinský prezident bude chtít, aby si lidé mohli večer rozsvítit, zapnout topení a dokonce uvařit večeři, aniž by jim do kuchyně přiletěla ruská raketa. To už by se některým vyjednavačům mohl jejich vysněný mír pořádně prodražit.
Zelenskyj vytáhl ceník. Trumpovi se účet nemusí líbit
Zelenskyj přitom předložil Washingtonu hned několik možností, jak dosáhnout zastavení ukrajinských úderů. Podle Novinek.cz koncem října nabídl tři alternativy: skutečné energetické příměří ze strany Moskvy, další střely pro protivzdušné systémy Patriot nebo pomoc se satelitním pokrytím potřebným pro obranu proti ruským raketám. Stačilo splnit alespoň jednu z nich. Z mírové diplomacie se tak stal téměř orientální bazar, kde se místo koberců smlouvá o rafineriích, protivzdušné obraně a přežití zimy. Americký prezident by rád získal výsledek, který může slavnostně oznámit světu, zatímco jeho ukrajinský protějšek odmítá poskytovat jednostranné ústupky bez odpovídající protihodnoty. Podle agentury Reuters navíc Washington na Kyjev tlačil kvůli rostoucím cenám pohonných hmot. A právě tady začíná absurdní divadlo: na jedné straně světové mocnosti řeší cenu nafty, na druhé obyčejní Ukrajinci cenu další noci pod bombardováním. Zelenskyj si tedy skutečně řekl o hodně. O tolik, aby případný ústupek nebyl jen dárkem Moskvě zabaleným do amerického diplomatického papíru.
Mír na splátky. Záruky zatím nikdo nedodal
Největší komedie celé záležitosti spočívá v tom, že se z ukončení útoků na energetickou infrastrukturu stal předmět velmocenského smlouvání. Jako by nešlo o elektrárny, teplárny a životy civilistů, ale o výprodej pohonných hmot, kde si zákazník ještě zkouší vyjednat množstevní slevu.
Zelenskyj může působit jako mimořádně náročný obchodní partner, který před podpisem dohody vytáhne další podmínky a rozhodně se nespokojí s přátelským poplácáním po zádech. Jenže Trumpovo přání samo o sobě ruské rakety nezastaví a ukrajinský prezident nemůže občanům slíbit bezpečí pouze na základě dalšího slavnostního prohlášení. A zatímco se diplomaté přetahují o rafinerie, rakety a politické zásluhy, Vladimir Putin zůstává představitelem státu, který tuto válku rozpoutal.
Nejkrutější ironie tak neleží v Zelenského požadavcích, ale v samotné představě, že obrana před bombardováním je luxus, o který se musí smlouvat. Trump může vyjednávat, Zelenskyj požadovat a Putin dál kalkulovat. Jenže žádný z nich nebude muset občanům vysvětlovat cenu mírové dohody tak bolestně jako rodič, který svému dítěti nedokáže slíbit, že se zítra probudí ve vlastním domově. A pokud má být výsledkem slavného diplomatického obchodování pouze ochrana ruské nafty, zatímco ukrajinská města dál tonou ve tmě, pak se nejedná o historický mírový úspěch. To se jen podařilo vyměnit svědomí za výhodnější cenu benzinu.
