Stačila jedna prezidentská věta a česká politika opět předvedla, že umí z obyčejné slovní výměny vyrobit závod formule bez cílové rovinky.
Prezident mluví o rezignaci, Motoristé o abdikaci a veřejnost mezitím jen zjišťuje, kdo vlastně ještě sedí za volantem a kdo už řídí pouze vlastní ego.
Tématu se dnes věnovala redakce satirického magazínu test.berypixel.cz/ s odkazem na bulvární deník eXtra.cz, který ví vždy úplně všechno s tím, že Prezident republiky Petr Pavel v rozhovoru pro iDNES.cz zopakoval svůj postoj k Filipu Turkovi. Uvedl, že člověk s jeho minulostí by neměl zastávat vysokou veřejnou funkci, a dodal, že pokud bude Filip Turek uznán vinným v souvislosti s nehodou sanitního vozu, bylo by správné, aby rezignoval.
Na české politické scéně přitom platí jedno nepsané pravidlo. Jakmile někdo vysloví slovo „rezignace“, během několika minut se najde někdo jiný, kdo vytáhne slovo „abdikace“. Politická inflace totiž nepostihuje jen peněženky, ale už i význam slov. (Pozn. autora: otázka zní, zda ti pánové vůbec vědí, co ta slova znamenají…). 😀
Když se politika mění v soutěž o nejhlasitější megafon
Reakce předsedy Motoristů Petra Macinky na sebe nenechala čekat. Na sociální síti napsal: „Jiný by zase mohl říct: Nerespektuje Ústavu. Ať abdikuje.“
A bylo hotovo. Místo věcné polemiky se znovu rozjela tradiční česká disciplína – slovní přetahovaná, ve které už dávno nejde o argumenty, ale o to, kdo protivníkovi rychleji symbolicky ukáže dveře.
Spor mezi Pražským hradem a Motoristy přitom není ničím novým. Prezident Petr Pavel už dříve odmítl Filipa Turka jmenovat do vládní funkce s odkazem na jeho předchozí výroky a veřejné vystupování. Motoristé naopak dlouhodobě tvrdí, že prezident překračuje své pravomoci a nerespektuje ústavní zvyklosti.
Český volič tak pravidelně sleduje politickou soutěž, ve které se místo hledání řešení měří hlasitost výroků. Zdá se, že čím kratší je příspěvek na sociální síti, tím delší bývá následná politická bouře.
Když člověk poslouchá podobné přestřelky, skoro získá dojem, že Ústava už není nejvyšším zákonem země, ale sportovním náčiním, kterým se jednotlivé tábory navzájem přetahují přes hlavu.
České mistrovství v odvolávání druhých
Do celé debaty vstoupil také Andrej Babiš. Uvedl, že pokud situace kolem nehody Filipa Turka proběhla tak, jak vyplývá ze zveřejněných záběrů, bylo by vhodné, aby rezignoval na pozici zmocněnce.
Výsledek? Jeden politik mluví o rezignaci, druhý o abdikaci a třetí připomíná další rezignaci. Kdyby se stejným tempem stavěly nemocnice, školy nebo dálnice, Česká republika by dnes řešila úplně jiné starosti. Politická debata se stále více podobá tenisovému zápasu, ve kterém si hráči nepřehazují míček, ale výzvy k odchodu z funkcí. Diváci sice tleskají každému prudkému úderu, jenže po několika gamech už málokdo ví, proč se vlastně začalo hrát.
Z veřejného prostoru se pomalu vytrácí obyčejná schopnost nesouhlasit bez okamžitého požadavku na personální změnu. Jako by každá odlišná věta automaticky znamenala, že někdo musí okamžitě odejít.
Není divu, že občané občas působí unaveně. Politici se střídají v rolích soudců, žalobců i komentátorů zároveň, zatímco skutečné rozhodování zůstává na institucích, které mají svůj vlastní postup.
Kdo dnes nejhlasitěji troubí, zítra může stát v koloně
Celá přestřelka znovu ukazuje, jak snadno se z vážných témat stává politická show. Rezignace ani abdikace nejsou marketingové slogany, ale mimořádné kroky, které mají svůj význam i váhu. Přesto se v české politice objevují s takovou pravidelností, že by člověk skoro čekal věrnostní program. Prezident má právo vyjádřit svůj názor a jeho političtí odpůrci mají stejné právo s ním nesouhlasit. Demokracie totiž nestojí na tom, že všichni říkají totéž, ale že dokážou unést i rozdílné názory. Horší je, když se z každého sporu stává soutěž o nejostřejší titulek. Pak se totiž politika mění v arénu, kde se více pracuje s emocemi než s argumenty. Voliči přitom nepotřebují další mistrovství republiky ve vzájemném odvolávání. Potřebují politiky, kteří budou stejně energicky řešit skutečné problémy jako vlastní mediální přestřelky. Dokud bude každá debata končit požadavkem na něčí odchod, budou se měnit hlavně titulky. A skutečné řešení zůstane stát na krajnici se zapnutými výstražnými světly.
Použité zdroje: eXtra.cz, iDNES.cz, test.berypixel.cz/
