Hormuz se znovu téměř zavřel, zásoby mizí a ropa zdražuje. Politici slibují klid, čerpací stanice se mezitím připravují na jiný scénář.
Tématu se dnes věnovala redakce satirického magazínu test.berypixel.cz/, a to na základě veřejně dostupných informací zveřejněných serverem Novinky.cz, protože to je náš nejoblíbenější zpravodajský portál, který ví vše nejlépe. Ropný trh opět připomíná divadelní představení, kde se všichni tváří, že mají situaci pod kontrolou, zatímco v zákulisí docházejí kulisy, rekvizity i hlavní herci. Největší jistotou zůstává, že pokud se něco pokazí, účet nakonec přistane na stojanu čerpací stanice.
Světová ekonomika si totiž zvykla fungovat podle jednoduchého pravidla. Ropa má téct, tankery mají jezdit a spotřebitel má věřit, že benzín bude vždycky k dispozici. Jakmile se ale zavře kohoutek v jednom z nejdůležitějších míst planety, začne být zřejmé, že moderní civilizace stále stojí na surovině, kterou mnozí politici ještě nedávno symbolicky posílali do muzea dějin.
Hormuzským průlivem běžně proudí přibližně pětina světových dodávek ropy. Po rozpadu příměří mezi Spojenými státy a Íránem se tato strategická cesta znovu téměř uzavřela. Krátké červnové otevření umožnilo zemím Perského zálivu vyvézt miliony barelů a vyprázdnit přeplněné zásobníky, jenže nová vlna bojů celý problém vrátila zpět.
Když se strategické rezervy mění ve strategické vzpomínky
Cena severomořské ropy Brent vystoupala nad 87 dolarů za barel, což představuje nejvyšší hodnotu za více než měsíc. Jen od začátku týdne zdražila o třináct procent. Na trhu přitom sílí obavy, že tentokrát už nebude čím další výpadky nahrazovat.
Při předchozím několikaměsíčním omezení dopravy přes Hormuz svět vytahoval jednu nouzovou kartu za druhou. Západ uvolňoval strategické rezervy, Čína omezila dovoz a začala čerpat vlastní zásoby. Tehdy se cena Brentu vyšplhala až na 126 dolarů za barel. Tentokrát už ale kouzelnický cylindr začíná být prázdný. Členské státy Mezinárodní energetické agentury využily téměř tři čtvrtiny z plánovaných čtyř set milionů barelů nouzových zásob. Přebytečné komerční rezervy, které podle analytičky Amrity Senové ze společnosti Energy Aspects před válkou činily přibližně 400 milionů barelů, jsou dnes téměř vyčerpané. Politická reprezentace přitom tradičně ujišťuje veřejnost, že situaci pečlivě sleduje. To je uklidňující zpráva. Když totiž začne být problém opravdu velký, vznikne další pracovní skupina, několik tiskových konferencí a možná i graf s barevnými šipkami dokazující, že všechno probíhá podle plánu. Jen ten plán bývá zpravidla aktualizován každé další ráno.
Geopolitika tankuje jako první
Pokud by uzavření Hormuzského průlivu trvalo celé měsíce, není podle obchodníků vůbec jasné, odkud by svět chybějící objemy ropy získal. Na trhu se navíc objevují očekávání, že Teherán může chtít udržovat tlak na prezidenta Donalda Trumpa až do listopadových voleb do Kongresu.
Ještě citlivější situace panuje u pohonných hmot. Benzín i nafta zdražují rychleji než samotná ropa a jejich ceny klesají podstatně pomaleji. Evropské velkoobchodní ceny nafty během jediného týdne vzrostly podle dostupných údajů o čtrnáct procent.
Další komplikaci představují ukrajinské útoky na ruské rafinerie. Rusko patří mezi největší světové exportéry nafty a po omezení jeho dodávek do západních zemí se Evropa přetahuje o alternativní zdroje například s Tureckem nebo Brazílií, které ruskou naftu nadále nakupují. Je pozoruhodné, jak často svět hovoří o energetické nezávislosti právě ve chvíli, kdy se ukáže, jak moc je na ropě stále závislý. Deklarace o nové energetické éře znějí na konferencích velmi přesvědčivě. Na čerpací stanici ale stále vítězí stará známá realita, která se měří cenou za litr.
Kdo věří na levné tankování, měl by si schovat účtenky
Každá podobná krize znovu připomíná, že geopolitika není vzdálené televizní zpravodajství, ale něco, co velmi rychle doputuje až k peněžence běžného člověka. Stačí několik rozhodnutí světových mocností, několik raket a několik uzavřených námořních tras a ekonomické poučky se během několika dnů mění v realitu na cenících čerpacích stanic.
Politici budou opět ujišťovat, že situaci zvládnou. Analytici budou kreslit nové scénáře. Obchodníci budou počítat rizika. Řidiči budou počítat koruny.
Ironií celé situace je, že nejdražší bývá právě pocit jistoty. Svět totiž dlouhé roky věřil, že strategické rezervy vyřeší všechno. Jenže rezervy mají jednu nepříjemnou vlastnost – když se z nich dlouho bere, jednou prostě dojdou.
A právě tehdy přestává být ropa jen ekonomickou komoditou. Znovu se stává politickou zbraní, kterou drží ten, kdo má ještě co prodávat.
Možná proto dnes není největší otázkou, kolik bude stát příští barel Brentu. Mnohem důležitější je, kolik dalších krizí svět zvládne řešit stejným způsobem, než zjistí, že nouzová tlačítka už žádná nezůstala. V tu chvíli totiž nebude největším překvapením drahá ropa. Překvapením bude, že se tomu ještě někdo diví.
Použité zdroje: Novinky.cz, test.berypixel.cz/
