Po 286 dnech nasazení dostala posádka volno v Pattayi. Místní vítají peníze, policie posílila hlídky a zábava dostala mantinely.
Po 286 dnech nasazení dostala posádka volno v Pattayi. Místní vítají peníze, policie posílila hlídky a zábava dostala mantinely.
Thajské letovisko už nečeká, co přinese obzor: jaderná letadlová loď USS Abraham Lincoln ve středu 2. září zakotvila v nedalekém přístavu Laem Chabang. Jak upozornil portál Hrot24, na palubě je přibližně 5000 námořníků a příslušníků námořní pěchoty, takže do oblasti dorazila potenciální klientela velikosti menšího města. Proslulé centrum nočního života tím získalo mimořádnou obchodní příležitost, ale také bezpečnostní zkoušku, kterou nejde odbýt jednou cedulí „Vítejte“.
Ve středu odpoledne už podle agentury Reuters mířily do Pattayi autobusy s členy posádky v civilním oblečení. Pětidenní zastávka má sloužit k odpočinku a doplnění sil, než námořní svaz bude pokračovat na cestě domů. Z paluby plné letadel se tak otevřely dveře do města plného neonů – zápletka tak křiklavá, že ji realita dodala bulváru už hotovou.
V okamžiku příjezdu měla loď za sebou 286 dní nasazení, jehož součástí byl podle demokratických členů amerického Kongresu moderní rekord v délce nepřerušeného pobytu na moři.
USS Abraham Lincoln během prodloužené mise podporovala americké operace na Blízkém východě a podílela se na blokádě i bojových akcích ve válce s Íránem.
Po tak dlouhé době bez běžného přístavního volna nepůsobí nadšení posádky jako reklamní póza, ale jako docela obyčejná lidská úleva.
Když dorazí plovoucí město, přibudou hlídky
Thajské úřady proto nechávají nadšení dýchat, zároveň mu však nasadily bezpečnostní vestu.
Policie posílila hlídky u hlavní pláže a ve čtvrti kolem Walking Street, zatímco americká strana omezila některé vodní sporty a vstup do vybraných zábavních zón po setmění. Volno na pevnině tedy platí, jen má drobné písmo delší než účet v turistickém baru.
Ještě před připlutím lodi proběhly víkendové razie, při nichž policie zadržela 40 až 50 lidí kvůli podezření z prostituce.
Městské vedení však odmítlo, že by zásah byl uspořádán přímo kvůli americké návštěvě, a tuto hranici je fér zachovat. Načasování sice bliká jako neon nad barem, samo o sobě ale není důkazem, že jeden děj způsobil druhý.
Pověst Pattayi nevznikla přes noc. Jak připomíná reportáž agentury Associated Press, z někdejší rybářské obce se během války ve Vietnamu stalo vyhledávané místo odpočinku amerických vojáků a s přílivem návštěvníků vyrostl i rozsáhlý noční průmysl. Prostituce je přitom v Thajsku nezákonná, přesto v turistických centrech funguje natolik otevřeně, že město už desítky let svádí boj s vlastní vizitkou. To je místní paradox v plné kráse: co zákon zakazuje, světové titulky používají jako orientační bod. Za humornými titulky však zůstává část příběhu, kterou by bylo laciné přehlédnout. Dlouhé nasazení doprovázely zprávy o zhoršujících se podmínkách na palubě, nedostatku některých zásob a obavách o psychiku členů posádky, zatímco americké námořnictvo rozsah problémů zpochybňovalo. Pět dní v Thajsku proto pro mnoho lidí nepředstavuje jen hlučný večírek, ale první možnost po měsících vystoupit z uzavřeného světa ocelové lodi.
Radost počítají i místní obchodníci, hotely, restaurace a dopravci, protože tisíce hostů dokážou během několika dnů rozhýbat slabší sezonu. Prodejci u Walking Street otevřeně doufali, že se po dlouhém útlumu zvednou tržby, jenže konečný účet zatím nikdo nezná. Číslo 5000 je skvělý titulek, nikoli záruka, že každý námořník utratí stejně a ve stejné části města.
Městská radnice se mezitím snaží Pattayu prodávat také jako destinaci pro rodiny, pláže, nákupy a kulturu, nikoli jen jako globální adresu placené rozkoše. Příjezd obří letadlové lodi ale starý obraz okamžitě vytáhl ze skříně a postavil ho doprostřed Walking Street. Skutečným příběhem tak není pouze setkání pěti tisíc Američanů s nočním životem, nýbrž střet moderního letoviska s pověstí, kterou nedokázalo úplně setřást.
Neony zhasnou, pověst však zůstane
Pattaya tak na několik dnů dostala hosty, o které stojí její pokladny a kvůli nimž zbystřily její hlídky. Pro posádku je zastávka první skutečnou úlevou po rekordně dlouhém období bez přístavu. Pro policii jde o test, zda zvládne nápor bez incidentů a bez dvojího metru. Pro obchodníky je to krátká šance proměnit příjezd obří lodi v tržby dřív, než se na moři ztratí její záď. A pro město samotné je to nepříjemně ostré zrcadlo. Pattaya se roky snaží prodávat pláže, rodinné atrakce a moderní letovisko, jenže jediná letadlová loď znovu vytáhla na titulní stránky její starou pověst. Ironie je téměř dokonalá: čím hlasitěji chce být městem pro všechny, tím rychleji svět začne počítat bary, hlídky a omezení. Námořníci ovšem nejsou automaticky viníci a obyvatelé Pattayi nejsou kompars v laciném filmu. Jsou tu lidé po vyčerpávající službě a podnikatelé, kteří v utlumené sezoně čekají na zákazníky. Právě proto se úspěch návštěvy nebude měřit jen účtenkami, nýbrž také tím, zda se obejde bez incidentů, porušování zákona a ponižování kohokoli. Policie má hlídat pravidla, námořnictvo kázeň a podniky férové ceny. Pokud všechny strany obstojí, může po návštěvě zůstat ekonomická vzpruha místo mezinárodní ostudy. Pokud ne, záře pattayských neonů jen na chvíli osvětlí problém, který žádný reklamní slogan nepřemaluje.
