Schodek 389 miliard dostal ovocnou příchuť. Kalousek napadl vládní matematiku a Schillerové položil dvě nepříjemně konkrétní otázky.
České veřejné finance právě dostaly nový gastronomický rozměr. Když ministryně financí Alena Schillerová představila návrh státního rozpočtu na rok 2027 se schodkem 389 miliard korun, bývalý ministr financí Miroslav Kalousek nevytáhl kalkulačku, ale rovnou celý ovocný sad. Jak popsal FORUM 24, jeho výhrady se soustředily na dvě věci: označování rozpočtu za proinvestiční a způsob, jakým vláda prezentuje deficit veřejných financí. Místo dlouhého ekonomického semináře přišlo stručné „Mám dvě otázky“ – a pak už začalo létat ovoce.
Kalousek se nejprve opřel do tvrzení, že jde o proinvestiční rozpočet. Podle jeho propočtu si má stát na běžný provoz příští rok půjčit 99 miliard korun, zatímco letos je to 47 miliard. Jestliže tedy někdo hledal moderní definici investice, dostal zajímavý materiál k přemýšlení: dvakrát větší účet za běžné fungování a na něm slavnostní cedulku „růst“. Ekonomický slovník zřejmě vstoupil do období, kdy už nestačí znát význam slov, člověk musí navíc správně odhadnout, co jimi zrovna vláda myslela.
Právě slovo „proinvestiční“ je přitom pro vládu důležité. Oficiální materiál Ministerstva financí skutečně počítá s kapitálovými výdaji 289,6 miliardy korun a uvádí meziroční zvýšení investic z národních zdrojů o 47,7 miliardy. Současně však stát plánuje příjmy 2,189 bilionu a výdaje 2,578 bilionu korun, což vede právě ke schodku 389 miliard. Rozpočet tedy investice obsahuje, o tom není spor; Kalouskova rána míří jinam – k otázce, kolik dalšího zadlužení vedle nich padne na výdaje, které investicí rozhodně nazvat nelze.
Když 3,5 procenta umí převléknout kabát za 2,8
A pak přišla druhá otázka, která už má parametry účetního kabaretu. Ministerstvo v hlavní prezentaci pracuje s deficitem veřejných financí ve výši 2,8 procenta HDP, zatímco ve vlastní poznámce zároveň uvádí, že bez započtení evropské únikové doložky na obranné výdaje činí prognóza celkového salda minus 3,5 procenta HDP. Obě čísla tedy existují a každé odpovídá jinému pohledu na fiskální pravidla. Pro politika je to nádherná situace: na pult položíte menší číslo a větší číslo necháte stát opodál s vysvětlením, že technicky také existuje. Kalousek právě tady nasadil svou ovocnou matematiku. Schillerové vytkl, že při prezentaci českého výsledku používá údaj po zohlednění obranné výjimky, zatímco podle jeho kritiky není srovnání s okolními zeměmi postaveno stejným způsobem. A právě tehdy padla věta „Sčítáte jablka a hrušky, dělíte švestkami.“ Je to samozřejmě ironická zkratka, nikoli ekonomický vzorec schválený Eurostatem, ale jako popis komunikačního chaosu funguje téměř podezřele dobře. Ještě chvíli a ministerstvo bude muset k rozpočtové dokumentaci přibalovat kromě tabulek také kuchařku na kompot.
Podstatné však je, že spor o 2,8 a 3,5 procenta není Kalouskův soukromý matematický koníček.
Člen Národní rozpočtové rady Petr Musil v rozhovoru zveřejněném Národní rozpočtovou radou upozornil na stejný rozdíl: po započtení obranných výdajů hovoří o deficitu 3,5 procenta HDP, přestože vládní prezentace zdůrazňuje 2,8 procenta. Podle Musila se právě vyšší hodnota projeví v maastrichtském vykazování a datech Eurostatu. Když se tedy nad stejným číslem zarazí bývalý ministr financí i člen nezávislé rozpočtové instituce, už se obtížně tvrdí, že jde jen o protivný komentář člověka, který zrovna neměl co dělat.
Ministerstvo má ovšem vlastní argumentaci a bylo by nepoctivé ji z příběhu vyhodit jen proto, že kazí satirickou pointu.
Resort vysvětluje, že 2,8 procenta je saldo rozhodné po zohlednění evropské únikové doložky pro posouzení fiskálních pravidel a že Česko může tuto možnost využít u zvýšených obranných výdajů. To je legitimní součást rozpočtové konstrukce. Jenže komunikační problém začíná ve chvíli, kdy jedno číslo vstoupí hlavním vchodem s fanfárami a druhé se přikrčí v poznámce pod čarou, přestože právě ono lépe ukazuje celkový deficit bez této výjimky.
Rozpočet není Instagram. Filtr účet nezaplatí
Schillerová současně tvrdí, že vyšší schodek má pomoci financovat investice, zdravotnictví, obranu a další priority, které mají podpořit hospodářský růst. To je politická obhajoba, o níž se vede legitimní spor, nikoli něco, co lze jedním Kalouskovým statusem vymazat z tabulek. Jenže právě proto má být prezentace čísel co nejčitelnější. Státní rozpočet totiž není fotografie na sociální síti, na které se nepříjemná část snímku ořízne, přidá se filtr „proinvestiční“ a publikum má obdivovat, jak mladistvě deficit působí.
Kalousek tentokrát trefil citlivé místo hlavně jednoduchostí svého útoku. Nemusel tvrdit, že v rozpočtu nejsou investice, protože jsou; nemusel ani předstírat, že obranná doložka neexistuje, protože existuje také.
Stačilo položit vedle sebe několik čísel a zeptat se, proč se veřejnosti zdůrazňuje právě ta varianta, která pro vládu vypadá příznivěji.
V politice je totiž velkým uměním vyrobit z komplikovaného problému jednoduchý slogan, ale ještě větším uměním je zařídit, aby se ten slogan nerozpadl ve chvíli, kdy k němu někdo přinese kalkulačku.
Celá rozpočtová přestřelka tak nakonec není jen soubojem Schillerové s Kalouskem. Je hlavně připomínkou, že 389 miliard korun zůstane 389 miliardami, ať je vláda obloží jakýmkoli slovníkem. Investice mohou být potřebné. Obranná výjimka může být legitimní. Evropská pravidla mohou umožňovat pracovat s upraveným údajem. Celkový deficit tím ale z účetnictví nezmizí. Politici mají právo svůj rozpočet obhajovat a opozice či bývalí ministři mají stejné právo ho rozebírat. Veřejnost má ovšem právo dostat obě čísla bez kouřové clony. A jestli k jejich vysvětlení začínáme potřebovat jablka, hrušky a švestky, komunikace státních financí už zřejmě opustila ministerstvo a otevřela si stánek na farmářských trzích. Rozpočet se totiž dá politicky dochutit, ale účet nakonec stejně přijde bez filtru.
